Ladislav Fikar
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ladislav Fikar (29. června 1920 Samotín u Havlíčkova Brodu – 12. července 1975, Praha) byl český básník, překladatel a divadelní kritik.
Bývá spojován s hnutím dynamoarchistů (Jaromír Hořec, František Listopad, Eduard Petiška a jiní), studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1947 nastoupil do nakladatelství F. Borový (po roce 1948 přeměněno na nakladatelství Československý spisovatel), pracoval zde jako redaktor, později šéfredaktor. Po skandálu se Škvoreckého Zbabělci byl v roce 1959 z funkce odvolán, odešel pracovat do Čs. státního filmu, kde po několik let stál v čele tvůrčí skupiny a zasloužil se o vznik řady významných snímků tzv. nové české filmové vlny. V polovině roku 1968 se vrátil na místo ředitele nakladatelství Čs. spisovatel, roku 1970 musel znovu odejít a stal se provozním tajemníkem nakladatelství pro děti a mládež Albatros.
Jeho nejvýznamnější básnickou sbírkou zůstala kniha Samotín (1945), v roce 1967 vyšla v podstatně rozšířeném vydání. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších lyrických debutů v moderní české poezii. Navázal v ní na lyricko-mélickou tradici českého básnictví, vytříbeným výrazem a jemnými odstíny nálad se blíží Jiřímu Ortenovi.
