Leopold von Sacher-Masoch
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leopold von Sacher-Masoch (27. ledna 1836 Lvov, Ukrajina – ? 1905 Mannheim, Německo) byl rakouský novinář a spisovatel smíšeného původu, po kterém je pojmenován masochismus.
Publikoval také pod jmény Charlotte Arand a Zoe von Rodenbach. V neněmeckém prostředí bývá často jeho šlechtický titul „rytíř“ (Ritter) uváděn omylem jako další křestní jméno. Studoval v Praze, kde se také ve věku dvanácti let začal učit německy. Datum úmrtí 9. března 1895 v Lindheimu poblíž Frankfurtu nad Mohanem je mystifikace, kterou rozšířila jeho vlastní rodina.
Obsah |
[editovat] Životopis
Narodil se jako první syn do rodiny policejního velitele v haličském Lvově. Už od dětství jej fascinovala teta z otcovy strany, hraběnka Zenobia Sacher-Masoch. Leopold zbožňoval ji samotnou i bití, kterého se mu od ní často dostávalo. Byl uchvácen katolickým uměním a kultem mučedníků.
V roce 1848 se jeho rodina přestěhovala do Prahy, kde se začal mj. učit německy. Byl vynikajícím žákem a jeho závěrečná slohová práce byla dokonce oceněna. Navzdory svému přání věnovat se dále literatuře, přesněji psaní divadelních her, pokračoval podle otcovy vůle studiem práv nejprve na Univerzitě Karlově, později v rakouském Grazu, kde v roce 1855 získal i doktorát.
O rok později začal na univerzitě přednášet historii. V roce 1857 publikoval svou první práci, historickou studii povstání, ke kterému došlo ve 14. století ve flanderském městě Ghendt. Historici ji však odmítli jako příliš beletristickou.
[editovat] Ženy
V roce 1861 se zamiloval do Anny von Kottowitz, manželky lékaře, který mu byl nadřízený po deset let. Tato opustila manžela i děti a odešla se Sacher-Masochem. Jejich vztah se brzy proměnil v sadomasochistický tak, jak tomu dnes rozumíme. Von Kottowitz Leopolda bila, bičovala, používali i různé fetiše: jezdecké bičíky apod.
Následující vztah – a sice s Fanny Pistor – již měl podobu smluvně podloženého otroctví. Společně podepsali úmluvu, ve které:
„Pan Leopold von Sacher-Masoch dává paní Pistor své čestné slovo, že se pro příštích šest měsíců stane jejím otrokem, že bez výhrad vyhoví všem jejím touhám a splní všechny její příkazy. Paní má právo mučit svého otroka způsobem, jaký uzná za vhodný, za jakékoliv chyby, nedbalosti, nebo přečiny proti jejímu majestátu, kterých by se dopustil.“
V roce 1872 se nakonec po dlouhých námluvách oženil s Aurorou Rumelin, kterou sám přezdíval Wanda Dunajev po vzoru hrdinky ze své knihy Venuše v kožichu. V manželství se Sacher-Masochovy sexuální potřeby dále rozvíjely – nechával se bít důtkami, přiváděl domů ženy i muže, aby jej opanovali. Manželku nakonec opustil.
[editovat] Masochismus
Pojem masochismus použil rakousko-německý psychiatr, svobodný pán Richard von Krafft-Ebing, ve svém díle Psychopathia Sexualis, které publikoval v roce 1886. Vytvořil tak do jisté míry falešný protipól masochistického rytíře vůči sadistickému markýzi, čímž kromě toho, že rozčílil Sacher-Masocha, na dlouhá léta znejasnil chápání postavy dalšího významného spisovatele, markýze de Sade, jehož skutečné záliby se od Sacher-Masochových nijak zvlášť nelišily.
Spisovatelův syn Alexander to komentoval slovy: „Ano, to my jsme vymysleli sachrismus a Masochův dort.“
[editovat] Spor o datum úmrtí
Ve věku padesáti let se jeho duševní zdraví začalo prudce zhoršovat. Ztrácel orientaci a trpěl halucinacemi. V březnu 1895 se začal projevovat agresivně a rodina jej odvezla do sanatoria v Mannheimu. Veřejnosti oznámila jeho smrt k datu 9. března 1895 a jako místo uvedla město Lindheim. Byly publikovány i nekrology.
Životopisec Jamese Cleugh nicméně prokázal, že Sacher-Masoch zemřel až o deset let později ve stejném sanatoriu, kam jej rodina umístila.
[editovat] Dílo
Sacher-Masoch byl všestranným autorem realistických románů často situovaných do rodné Haliče. Za Haličské povídky (1858) byl napaden jako parazit a renegát. V období sílícího antisemitismu byl vnímán jako filosemita, socialista, utopista a panslavista. Jeho pyšné jednání a konfliktní osobnost byly dalšími podněty k nekonečné kritice a válkám na stránkách magazínů.
Skutečnou slávu a nesmrtelnost mu však přineslo dílo Venuše v kožichu, kterou poprvé začal publikovat časopis Die Liebe.
[editovat] Venuše v kožichu
Sacher-Masoch měl původně v úmyslu napsat cyklus šesti románů pod názvem Kainovo dědictví, dokončil však pouze první dva. Venuše v kožichu vypráví příběh Serverina von Kusiemskiého vášnivě zamilovaného do Wandy von Dunajev. V románu rozehrává celou škálu fetišistických sexuálních fantazií, zapisuje pocity muže, který touží být ponižován co nejvíce. Vztah obou milenců dosahuje krize v okamžiku, kdy sama Wanda potkává muže, kterému se chce stát otrokyní.
Venuši v kožichu převedli na filmové plátno Joel Schlemowitz, Maartje Seyferth, Victora Nieuwenhuijs a Lou Campy. Inspirovala stejnojmennou píseň skupiny The Velvet Underground and Nico. V roce 1986 ji v nakladatelství Olympia Press publikoval jako komix italský výtvarník Guido Crepax.
[editovat] Některá díla
- Venuše v kožichu (Venus im Pelz 1858)
- Falešný hermelín (Falscher Hemelion 1873)
- Vídeňské Messaliny (Die Messalinen Wiens 1874)
- Hadi v ráji (Die Schlange im Paradies 1890)
[editovat] Externí odkazy
