Ludvík II. Němec
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík II. Němec (kolem 805 - 876) z rodu Karlovců byl prvním východofranským králem.
[editovat] Boje o trůn a verdunská smlouva
Ludvík byl třetím synem císaře Ludvíka I. Pobožného, který mu svým nástupnickým řádem zvaným Ordinatio imperii roku 817 vymezil jako úděl vládu v Bavorsku. Roku 829 však císař vlastní ustanovení porušil ve prospěch nejmladšího syna Karla zvaného Holý, který se narodil teprve roku 826. V nastalých sporech stál Ludvík nejprve s bratrem Pipinem na straně otce proti nejstaršímu bratrovi Lotharovi. Když však Pipin roku 838 zemřel, začal také on bojovat proti císaři a po jeho smrti v roce 840 se společně s Karlem Holým postavil proti nárokům Lothara I. na svrchovanou vládu nad celým franským královstvím. Roku 842 uzavřeli Ludvík s Karlem tzv. Štrasburské dohody a o rok později dosáhli smlouvou ve Verdunu rozdělení říše na tři části v nichž měli bratři vládnout jako tři rovnoprávní panovníci. Lotharovi byl sice zachován císařský titul ovšem bez svrchovanosti nad bratry.
[editovat] První král východodfranské říše
Po roce 843 se Ludvík II. Němec ve východní části říše zcela osamostatnil a stal se zakladatelem východofranské říše (v latinských pramenech Francia orientalis). Na západě rozšířil její území o východní Lotharingii (Lotrinsko), které si po smrti jejího vládce Lotharova syna Lothara II. († 869) rozdělili s bratrem Karlem Holým roku 870 smlouvou v Meersenu (ribemontskou smlouvou 880 připadlo Lotrinsko k východofranské řiši celé).
Na východě podnikal četné expanze. Bojoval s Polabskými Slovany a Srby, Čechy i Bulhary. Jeho vojska napadala území moravské říše. Roku 846 pomohl k vládě moravskému knížeti Rastislavovi, který se poté pokusil z franského vlivu vymanit. Přes četné další výpravy se Ludvíkovi nepodařilo podřídit si Moravu natrvalo. Roku 876 uzavřel mír s knížetem Svatoplukem ve Forchheimu a uznal nezávislost jeho státu na východofranské říši.
[editovat] Potomci
Ludvík II. Němec měl tři syny, Karlomana (vládl 876 - 882), Ludvíka III. (vládl 876 - 880) a nemanželského Karla II. Tlustého (876 - 887), kteří vládli ve východofranské říši společně. Největšího úspěchu dosáhl Karel. Stal se nejen stal nejen východofranckým králem, ale také italským (879 - 887) a západofranckým (884 - 887) králem a roku 881 byl korunován císařem jako Karel III. Tak se mu podařilo, byť jen formálně a na velmi krátklou dobu), naposledy sjednotit franskou říši. Dynastie východních Karlovců vymřela roku 911 Ludvíkem IV. zvaným Dítě.
