Marcus Furius Camillus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marcus Furius Camillus (asi 446 – 365 př. n. l.) byl zvolen římským diktátorem kolem roku 396 př. n. l., po neúspěšném vojenském tažení proti Etruskům vojenskými tribuny Titiniem a Genuciem.
Po svém zvolení táhl na etruské město Vej, které úspěšně dobyl lstí, když se prokopal tunelem za hradby města.
Znám je také jako oponent plánů tribunů vystěhovat části Římanů do města Veji po jeho dobytí.
O několik let později byl tribunem Luciem Apuleiem nařčen z toho, že nespravedlivě rozdělil kořist dobytou na vejských. Dobrovolně pak odešel do vyhnanství.
Camillus byl povolán zpět v době, kdy keltští Gallové přitáhli (390 př. n. l.) na Řím a římská armáda byla v prvním střetu s Gally poražena. Zformoval zbylé římské vojsko a osvobodil zdecimovaný Řím.
