Etruskové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hlava etruského bojovníka sloužící jako "cippus" (náhrobní kámen) v pohřebišti Crocifisso del Tufo u města Orvieto

Podrobnější informace naleznete v článku Etruská civilizacenaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Etruskové jsou málo poznané starověké etnikum, které sídlilo v tzv. Etrurii v 8. – 6. století př. n. l. Sami sebe označovali jako Rasenna (Rasena) a jméno Etruskové získali z jejich latinského označení Etrusci (či Tusci).

[editovat] Původ a sídla

O jejich původu existuje značné množství teorií, v zásadě je možné tyto teorie rozdělit na dva základní proudy – západní a východní. Podle východní teorie pocházejí Etruskové z Malé Asie a podle západní pocházejí z Alp. Dále je ještě poměrně rozšířena teorie, že jsou původními obyvateli Itálie. Jisté je, že politickou a náboženskou strukturu vytvořili až na území dnešní Itálie.

Etruskové ovládali území mezi Tiberou a Alpami, nicméně stopy jejich činosti lze najít i výrazně dále. Západní hranici jejich území tvořilo pobřeží Ligurského moře (naproti Korsice) a východní hranicí byl Jadran, kterému dalo jméno etruské město Hadria (či Adria).

[editovat] Organizace společnosti

Etruskové nevytvořili jednotný stát, ale řadu městských států, které se spojily do volného uskupení, obdobu dnešní konfederace, jejíž centrum tvořilo město Volsinie. Každému z těchto městských států původně vládl volený král, ale jeho moc postupně přecházela na vojenskou a kněžskou šlechtu. Většina obyvatel byli poddaní krále nebo šlechty, pravděpodobně existovali i svobodní rolníci a otroci (váleční zajatci, bylo jich poměrně málo).

Symbolem vlády byly svazky prutů se sekerkami (které před králem nosili zvláštní sluhové), tóga s purpurovým lemováním, žezlo a slavnostní křeslo.

Základem jejich hospodářství bylo zemědělství, odvodňovali bažiny. Znali také těžbu železa, cínu a mědi. Těžba byla pravděpodobně jediná oblast, kde využívali otroky. Etruskové byli výborní námořníci, o čemž svědčí i fakt, že v této oblasti dost dlouho konkurovali Řekům.

Postavení žen bylo zcela rovnoprávné a to jak v rodině, tak ve společnosti. Etruské děti dostávaly jméno nejen po otci, ale i po matce. Tuto volnost žen často kritizovali řečtí spisovatelé.

Základem konfederace byly městské státy, města měla dlouhé a rovné ulice, byla rozdělena do čtvrtí a obehnána hradbami.

[editovat] Historie

V 8. století př. n. l. Etruskové začali zakládat první města a během 7. století př. n. l. ovládli celou severní Itálii, což nutně muselo vést ke střetu s řeckými osadami, proti kterým se Etruskové spojili s Kartágem. Společně pak roku 540 př. n. l. (někdy bývá udáváno 535 př. n. l. Řeky porazili v bitvě u Alarie (někdy též Alalie); díky této bitvě ovládli Korsiku. V roce 524 byli Etruskové s Umbry poraženi v bitvě u Kymy, Řekové je po této bitvě pronásledovali a roku 506 př. n. l. je znovu porazili u Aricie. Při dalším pokusu ovládnout tuto řeckou osadu byli poraženi v námořní bitvě u Kymy, kde přišli o velkou část svého loďstva. Z této porážky se již Etruskové nevzpamatovali a jejich moc začala postupně upadat. V průběhu 4. století př. n. l. je Keltové postupně donutili opustit pádskou nížinu.

Jejich moc postupně upadala, až v roce 265 př. n. l. Římané dobyli Volsinii. Během spojenecké války (91 př. n. l. – 89 př. n. l.) bojovali na straně Říma, ale v následné občanské válce se postavili proti Sullovi a v roce 79 př. n. l. se stali veteránskou kolonií. Pak během sta let splynuli s Římany.

[editovat] Bibliografie

Bouzek, Jan 2003: Etruskové - jiní, než všechny ostatní národy. Praha (Carolinum).
Burian, Jan - Mouchová, Bohumila 1966: Záhadní Etruskové. Praha (Mladá Fronta).
Pallotino, Massimo 1963: Etruscologia. Milano.
Prayon, Friedhelm 2002: Etruskové: dějiny - náboženství - umění. Praha (Svoboda).
Bianchi Bandinelli, Ranuccio - Giuliano, Antonio 1974: Etrusker und Italiker. Mnichov (Beck - Universum der Kunst).