Muchomůrka tygrovaná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Muchomůrka tygrovaná

Muchomůrka tygrovaná

Vědecká klasifikace

Říše:	houby (Fungi)
Oddělení:	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída:	stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřída:	houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád:	lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď:	štítovkovité (Pluteaceae)
Rod:	muchomůrka (Amanita)

Binomické jméno

Amanita pantherina
(Dc.: Fr.) Krombh.

Muchomůrka tygrovaná (resp. Muchomůrka panterová, Amanita pantherina (Dc.: Fr.) Krombh.) je jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých

[editovat] Taxonomie

V minulosti byla řazena do čeledi muchomůrkovitých - Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové (viz např. Index Fungorum (2004)) řadí celý rod Amanita do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 (muchomůrkovité).

[editovat] Popis

Klobouk má v průměru 4-10 cm, v mládí je polokulovitý, pak sklenutý až plochý. Zbarven je šedohnědě nebo žlutavě hnědě. Povrch je na okraji dospělých plodnic zřetelně rýhovaný a je pokrytý bělavými útržky plachetky. Mnohdy jsou smyté deštěm.
Závoj je blanitý, bílý.
Prstenje chabý, splihlý, nerýhovaný.
Lupeny jsou husté a bílé.
Třeň je válcovitý, bílý, později rourkovitě dutý, zakončený drobnou kulovitou hlízou obalenou přirostlou pochvou s volnou nízkou obrubou, nad níž je několik úzkých prstenců.
Dužnina je bílá, na řezu barvu nemění
Bez chuti a vůně.

[editovat] Výskyt

Roste v červenci až říjnu v listnatých i jehličnatých lesích, častěji v teplejších oblastech. Vyskytuje se v celém mírném pásmu severní polokoule. Ve vyšších polohách se objevuje forma muchomůrky tygrované s nerýhovaným okrajem klobouku.

Je to jedovatá muchomůrka. Muchomůrka tygrovaná je jedovatější než muchomůrka červená a otrava může býti někdy i smrtelná. První příznaky otravy se projeví v rozmezí od 0,5 do 4 hodin.

[editovat] Možnost záměny

Pozor na možnost záměny za jedlou muchomůrku růžovku, nebo za jedlou muchomůrku šedivku. Muchomůrka růžovka musí mít vždy na plodnici narůžovělý nádech (lupeny; hlíza, třeň). Šedivka má našedlé zbytky plachetky na klobouku, hladký okraj a velký rýhovaný prsten.