NetWare
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Obsah |
[editovat] Rané verze
V roce 1985 byl uveden první komerční síťový operační systém, NetWare 1.2. Využíval chráněný režim procesoru Intel 80286, tehdejší žhavé novinky. Obsahoval takové vymoženosti, jako víceúlohové zpracování, přístup k adresářům pomocí práv či integrovaný databázový systém Btrieve. O rok později vznikl systém NetWare 2.0, který díky výše uvedené podpoře chráněného režimu mohl využívat více než 640 kB paměti. Další vymožeností byla možnost připojení až čtyř sítí najednou.
[editovat] Verze 2.x
Rok 1987 představoval zlomový rok, neboť na trh byl uveden SFT NetWare, který uživatelům nabízel zvýšené bezpečnostní záruky, jako např. zdvojování disků, systém sledování transakcí (TTS), účtovací systém a moduly VAP. Koncem roku 1988 byla tato verze vylepšena a pod označením NetWare 2.15 prodávána.
Všechny tyto verze 2.x byly distribuovány ve čtyřech variantách. Ty se lišily počtem uživatelů, rozsahem poskytovaných služeb a samozřejmě cenou. ELS NetWare Level I byl pro čtyři uživatele, ELS NetWare Level II pro uživatelů osm, velice úspěšný a u nás široce rozšířený NetWare 2.15 Advanced pro 100 uživatelů a konečně zde byl i uvedený SFT NetWare pro tehdy neuvěřitelný počet až 250 současně pracujících uživatelů.
Poslední verze této řady nesla označení NetWare 2.20 a na trh byla uvedena v roce 1991. Poskytovala stejné služby a lišila se pouze počtem souběžně připojených uživatelů. Paradoxem je fakt, že tato verze byla uvedena až po NetWare 3.0. I toto způsobilo, že balíky s nápisem NetWare 2.20 byly naposled expedovány v roce 1994.
Ve své době představoval NetWare 2.x revoluční 16bitový síťový operační systém. Velice sympatické bylo, že ho šlo provozovat i na nevyhrazené pracovní stanici. Instalace se vešla na jednu 3.5" disketu a systém jako takový neměl i při své výkonnosti přemrštěné požadavky.
[editovat] Verze 3.x
První verze nové řady, NetWare 3.0, spatřila světlo světa v roce 1989. Byla to robustní, plně 32bitová aplikace, která přinesla vyšší výkon a stabilitu. Zastaralé VAP moduly nahradila nová koncepce spouštění aplikací, NLM. Poprvé tak bylo možné za chodu serveru instalovat či deinstalovat běžící moduly. Samozřejmě byla zvětšena schopnost adresace velkých disků, přidána možnost komunikace s UNIXy a Macintoshi a zavedeno rozhraní ODI. Rovněž přibyla podpora protokolu TCP/IP.
U nás se ujal především následovník NetWare 3.11 z roku 1991. Podporoval souborové a tiskové služby systémů DOS, UNIX, OS/2 a Macintosh. Nejhojněji ale byla používána poslední verze této řady, NetWare 3.12, která přinesla obrovský počet změn. Stalo se tak proto, že těsně před jejím uvedením byla vyvinuta verze NetWare 4.0, která znamenala radikální průlom do tehdejších síťových koncepcí. Mezi hlavní plus tohoto systému patří grafické utility pro Windows, VLM klienti, přechod na ethernetové pakety 802.2 a redukce přebujelé příkazové sady.
Přesto, že k dispozici je již pátá řada NetWare, stále se lze v českých zemích setkat s „trojkovým“ netwarovským serverem. Pro malé a jednoduché sítě byl ve své době tím nejlepším možným řešením a zůstal jím v podstatě dodnes.
[editovat] Verze 4.x
Zcela nový pohled na síť jako takovou - to je základní princip této řady. Zatímco všechny předchozí varianty posuzovaly síť podle modelu server+stanice+uživatelé, NetWare 4.x pohlíží na síť jako na celek složený z objektů. To, zda se jedná o server, stanici, uživatele, profil, skupinu či tiskárnu nehraje roli. NetWare 4.0 byla uvedena v roce 1991 a rychle se stala populárním a oblíbeným systémem.
Síťovým slovem roku se stala NDS - NetWare Directory System, posléze přejmenovaný na Novell Directory Services. Jedná se o stromovou strukturu objektů vyjadřující schéma sítě. Každý objekt má své vlastnosti, ke každému objektu mohou být přiřazena práva objektu jiného, pochopitelně i každý objekt může mít práva k jinému. NDS tak nahradila doposud používanou systémovou databázi Bindery. Základními charakteristickými vlastnostmi NDS jsou hierarchičnost (umisťování objektů do výše zmíněného stromu), globálnost (databáze je uplatněna vůči síti jako celku, nikoliv vůči serverům; ty však pochopitelně mají přeci jen vyšší význam oproti jiným objektům) a distributivnost (části databáze jsou uloženy na více místech současně a tím zvyšují bezpečnost sítě).
V rychlém sledu byly uvedeny verze 4.01 a 4.02, leč ty vzbudily spíše rozpačité reakce. Teprve uvedení NetWare 4.1 v roce 1994 spravilo maličko pošramocený obraz Novellu. Ve srovnání se svými předchůdci nabízel snadnější instalaci i správu, zabezpečení dat na úrovni SFT III, podporu pro víceprocesorové servery a výhodnější cenovou politiku pro konečné uživatele (která pro některé subjekty, např. školy, byla ještě více zvýhodněna).
Poslední verzí se stala NetWare 4.11, která dostala pojmenování IntranetWare. Zahrnovala bohatou řadu doplňků pro vybudování vlastní sítě na bázi protokolu TCP/IP (intranetu). Právě zde byla přejmenována také NDS. Důvod byl prostý, Novell se (správně) rozhodl, že NDS by se měla stát otevřeným standardem a zahájil její portaci na systémy UNIX a Windows NT. IntranetWare obsahoval 32bitové klienty (jak pro Windows, tak pro DOS). Zahrnut byl rovněž víceprotokolový směrovač MultiProtocol Router, jehož součástí byla např. brána IPX/IP Gateway.
