Otakar Vávra
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otakar Vávra (28. února, 1911, Hradec Králové) je český filmový režisér, scénárista a pedagog.
Obsah |
[editovat] Filmový tvůrce
Vávra studoval v Brně a Praze architekturu. Během let 1929-30, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 Otakar Vávra produkoval experimentální film Světlo proniká tmou. Prvním filmemch, který režíroval, byla Filosofská historie z roku 1937.
Dalším filmemch byl Cech panen Kutnohorských, kde si zahrála Zorka Janů, sestra slavné Lídy Baarové. Zorka Janů hrála i ve Vávrových filmech ze 40. let Podvod s Rubensem a Pacientka Dr. Hegela. Její sestra Lída Baarová hrála ve Vávrových filmemch Panenství, Maskovaná milenka, Dívka v modrém a Turbína.
Po roce 1945 Vávra natočil Krakatit, film se silným protiválečným poselstvím. Po únorovém komunistickém puči roku 1948 se Vávra přizpůsobil nové situaci a točil a produkoval filmy oslavující nový režim nebo epické historické fresky podporující oficiální interpretaci české historie: Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem. V dalším desetiletí se režim stal liberálnějším a toto období přineslo Vávrovy nejhodnotnější filmy: Zlatá reneta, Romance pro křídlovku a především Kladivo na čarodějnice. Vávra byl, podobně jako celý český film, v šedesátých letech v mimořádné kondici. Po pádu socialismu stát víceméně přestal dotovat kinemagorafii a Vávrovým posledním dlouhometrážním filmem tak zůstala Evropa tančila valčík. Celkem natočil na padesát filmů.
[editovat] Pedagog
V padesátých letech Vávra společně s jiným českými režiséry pomohl založit FAMU, na které vyučoval po pět dekád (od roku 1963 jako profesor). Jeho studenty byli Miloš Forman a jiní představitelé České filmové nové vlny.
[editovat] Vávra odsuzovaný i vyznamenaný
Vávrův dlouhý život se mu stal inspirací k autobiografii Podivný život režiséra. „Můj život byl s chybami, nehrdinský, ale často dost odvážný,“ tvrdí ve svých pamětech. „Člověk se přece po porážce vždycky zvedá a nikdy neztrácí naději. Umělec musí mít nezlomnou víru v člověka,“ píše v závěru své knihy. Podepsaný je pod několika vrcholnými díly české kinematografie, ale i pod komunistickými agitkami a patří mezi nejkontroverznější české umělce.
V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii [1] i Cenou za mimořádný umělecký přínos světovému filmu na karlovarském filmovém festivalu a v roce 2004 Medailí Za zásluhy [2].
[editovat] Vybraná díla
[editovat] Kladivo na čarodějnice
Vávrův magnum opus je Kladivo na čarodějnice ([3], 1969), film založený na stejnojmenné (1963) knize Václava Kaplického o čarodějnických procesech sedmnáctého století. Kaplický se naopak inspiroval knihou Malleus maleficarum.
Děj se se soustřeďuje na osudy skutečných obžalovaných v čarodějnických procesech v Čechách v letech 1678-1695. V době humanismu znovu propukla mezilidská nenávist zapříčiněný mocichtivými jedinci. Inkvizitor Boblig von Edelstadt rozpoutal sérii procesů, která stála život víc jako stovku lidí. Popisem brutality moci film sváděl ke spojení s politickými procesy padesátých let, zejména s osudem Milady Horákové. Sám Vávra tento postřeh potvrdil jako správný.
Černobílá alegorie plná symbolů sleduje příběh až do procesu a odsouzení kněze. Neschopnost zastavit zlo hned zpočátku jen inkvizitora podporuje v jeho činnech. Film končí jeho slovy: "Já už nejsem obyčejný člověk. Já jsem...nahoře."
[editovat] Romance pro křídlovku
Dalším z Vávrových vrcholů je Romance pro křídlovku ([4], 1966). Černobílý film za založen na básni Františka Hrubína o lásce mezi studentem, který si užívá letní prázdniny, a dcerou principála. Milenci se rozhodnou utéct, ale otec vybere pro dívku jiného nápadníka.
[editovat] Krakatit
Krakatit ([5], 1947) je film natočený na motivy románu Karla Čapka z roku 1924. Vynálezce nebezpečné výbučniny se snaží uchovat svůj objev v tajnosti, aby nemohl být zneužit.
Černobílá verze byla v roce 1980 následována barevnou a nese název Temné slunce. Remake posunul příběh do moderní dobu a nevyhnul se pragandě. Často je považovaný za Vávrův nejslabší film.
[editovat] Reference
- Sakkara, M. (1980) Die grosse Zeit des deutschen Films: 1933 - 1945. Leoni am Starnberg See: Druffel Verlag.
- Sebald, H. (1995) Witch-children: from Salem witch-hunts to modern courtrooms. Amherst, N.Y.: Prometheus Books.
- Vávra, O. (1996). Podivný život režiséra: Obrazy vzpomínek. Praha: Prostor.
[editovat] Filmografie
- 2003 Moje Praha
- 1989 Evropa tančila valčík
- 1985 Oldřich a Božena
- 1985 Veronika
- 1984 Komediant
- 1983 Putování Jana Ámose
- 1980 Temné slunce
- 1977 Příběh lásky a cti
- 1976 Osvobození Prahy
- 1974 Sokolovo
- 1973 Dny zrady
- 1969 Kladivo na čarodějnice
- 1968 Třináctá komnata
- 1966 Romance pro křídlovku
- 1965 Zlatá reneta
- 1962 Horoucí srdce
- 1961 Noční host
- 1960 Policejní hodina
- 1960 Srpnová neděle
- 1959 První parta
- 1958 Občan Brych
- 1957 Proti všem
- 1955 Jan Žižka
- 1954 Jan Hus
- 1953 Nástup
- 1949 Láska
- 1949 Němá barikáda
- 1947 Krakatit
- 1947 Předtucha
- 1946 Cesta k barikádám
- 1946 Nezbedný bakalář
- 1945 Rozina sebranec
- 1945 Vlast vítá
- 1943 Šťastnou cestu
- 1942 Okouzlená
- 1942 Přijdu hned
- 1941 Turbína
- 1940 Pacientka Dr. Hegla
- 1940 Podvod s Rubensem
- 1940 Pohádka máje
- 1939 Humoreska
- 1939 Kouzelný dům
- 1939 Maskovaná milenka
- 1939 Dívka v modrém
- 1938 Cech panen kutnohorských
- 1938 Na 100%
- 1937 Filosofská historie
- 1937 Panenství
- 1936 Velbloud uchem jehly
- 1935 Listopad
- 1934 Žijeme v Praze
- 1931 Světlo proniká tmou
