Oxidační číslo
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oxidační číslo (nebo také oxidační stav či stupeň) definuje součet pozitivních a negativních nábojů v atomu. Nepřímo udává počet přijatých, nebo odevzdaných elektronů. Smysl toto číslo má jen v případě, že se atom účastní iontové polární vazby.
Pokud elektrony příjímá, je toto číslo záporné a pak se jedná o aniont, pokud je odevzdává, je číslo kladné a jde o kationt. Atom v základní stavu má oxidační číslo rovné nule. Atom jednoho prvku může mít různá oxidační čísla podle toho, v jaké sloučenině se zrovna nachází. Existují však přehledy důležitých oxidačních čísel.
[editovat] Přípony podle oxidačního čísla
V názvech anorganických sloučenin se oxidační číslo významného prvku zohledňuje příponou. Například v chloridu železitém má atom železa oxiační číslo 3 (-itý).
| oxidační číslo | přípona | příklad |
|---|---|---|
| +I | -ný | oxid měďný |
| +II | -natý | chlorid rtuťnatý |
| +III | -itý | hydroxid hlinitý, kyselina boritá |
| +IV | -ičitý | kyselina křemičitá, oxid dusičitý |
| +V | -ičný, -ečný | kyselina jodičná, oxid vanadičný |
| +VI | -ový | fluorid xenonový |
| +VII | -istý | kyselina chloristá |
| +VIII | -ičelý | oxid xenoničelý |
