Případ Bernardo & Homolka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Případ série vražd spáchaných manželi Paulem Bernardem a Karlou Homolkou je jeden z nejznámějších a nejotřesnějších kriminálních případů moderní kanadské historie. Oběma manželům bylo prokázáno, že v první polovině 90. let 20. století znásilnili a zavraždili tři dívky – Karlinu sestru Tammy Homolku a dvě školačky, které unesli: Leslie Mahaffy (14+) a Kristen French (15+). Vraždy školaček, kterým v obou případech předcházelo několikadenní mučení (obzvláště bestiální v druhém případě) a opakované znásilňování, svojí brutalitou šokovaly celou Kanadu.
Vztah manželů se po třetí vraždě začal kazit, Karla opustila manžela poté, co ji brutálně zbil. Když se poté kolem něj začaly stahovat sítě policejního vyšetřování (policie srovnáním DNA přišla na spojitost mezi ním a sérií znásilnění – viz případ Scarborough a začala jej sledovat), hrozba odhalení jeho a následně i stop vedoucích k ní vedla k tomu, že Karla vypovídala výměnou za mírný trest proti svému manželovi. I přes velmi podrobné vyšetřování a videokazety, na nichž si manželé nahrávali své perverzní hrátky s oběťmi, se řadu detailů nepodařilo objasnit.
Zejména není jasné, zda smrt Tammy byla zamýšlená (patrně ne) a kdo z manželů zavraždil unesené dívky. Soud se klonil k názoru přijmout tvrzení Karly, že únosy inicioval a vraždil Paul a nakonec je za ně odsoudil na doživotí bez možnosti propuštění, zatímco Karla byla odsouzena na 12 let za spoluvinu (což vyvolalo rozsáhlé protesty po celé Kanadě proti nepřiměřeně nízkému trestu). Řada odborníků a někteří vyšetřovatelé ovšem vyjádřili opačný názor – podle nich iniciovali manželé únosy společně a vraždit mohla i Karla. Karlin mírný trest je často udáván jako vzorový případ zneužití dohody mezi žalobcem a obžalovaným.
Kazety nebyly na veřejném zasedání v soudní síni promítány, protože byly shledány příliš drastickými. Byla promítnuta zvuková nahrávka a připojen podrobný přepis děje. Rodiny pozůstalých prosadily, že kazety i vyšetřovací spisy bylo zakázáno zpřístupnit veřejnosti, v případě kazet bylo jako trestné stanoveno i pouhé jejich shlédnutí (tzv. Homolka case publication ban).
Karla po 8 letech požádala o předčasné propuštění, ale žádost byla zamítnuta, vliv měla krom zamítavého stanoviska patřičné komise patrně též představa pobouření, které by předčasné propuštění nepochybně vyvolalo. Vězení opustila po vypršení celého trestu 4. července 2005. Během pobytu ve vězení vystudovala psychologii.
Obsah |
[editovat] Případ v médiích a literatuře
[editovat] Literatura
- nejznámější literaturu faktu zabývající se případem představují knihy Stephena Williamse Invisible Darkness (1996) a Karla: A Pact with The Devil (2003). Autor byl za vydání těchto knih a několik internetových publikování dat o případu shledán vinným z porušení publikačního banu nad případem a odsouzen k mírnému trestu. Rozsudek byl kritizován jednak pro odpor vůči banu samému, jednak pro střet zájmů na straně žaloby, která byla podle odpůrců velmi vybíravá v tom, koho za porušení banu zažaluje - Stephen Williams, který to „odnesl“ ve svých knihách tvrdě kritizoval smlouvu mezi obžalobou a Karlou, která ji zajistila mírný trest, a prokazoval, že nebyla obětí, ale rovnoceným spoluviníkem - čímž zároveň napadal tytéž lidi, kteří rozhodovali o jeho obžalobě.
[editovat] Film a televize
- v roce 2006 přišel do kin americký film Bestie Karla (orig. Karla), který popisuje celou událost z Karlina pohledu a akceptuje její tvrzení o případu. Jeho uvedení vyvolalo v Kanadě značné pobouření.
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Literatura
- Stephen Williams: Invisible Darkness, A Bantam Book 1998, 2. vydání (ISBN 0-553-56854-X)
