Videokazeta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Videokazeta je audiovizuální nosič obsahující magnetickou pásku, na kterou lze zaznamenat obraz, zvuk a doplňkové informace (indexy, časový kód).
Podle charakteru signálu, který je na ně zaznamenáván, můžeme videokazety rozdělit na analogové nebo digitální.
Protože existuje celá řada vzájemně nekompatibilních spotřebních i profesionálních systémů pro záznam obrazu, bylo a je videokazet více druhů než u obdobného nosiče zvuku – audiokazety.
- Analogové systémy a videokazety
- spotřební oblast
- VHS, S-VHS a jejich menší varianty pro videokamery VHS-C a S-VHS-C
- Video8, Hi8
- starší systémy Betamax a Video 2000
- profesionální oblast: U-matic, Betacam a Betacam SP, MII
- Digitální systémy a videokazety
- spotřební oblast
- D-VHS, Digital8
- DV a menší varianta pro videokamery MiniDV, HDTV verze HDV
- profesionální oblast
- půlpalcové Betacam SX, MPEG IMX, Digital Betacam a jeho HDTV verze HDCAM
- čtvrtpalcové DVCAM, DVCPRO a jeho HDTV verze DVCPRO HD
- starší nebo nerozšířené systémy D1, D2, D3, D5, D9
Ve spotřební oblasti analogové videokazety ustupují optickým diskům DVD, ve videokamerách jsou analogové videokazety postupně nahrazovány digitálními. V profesionální oblasti je přechod od analogových k digitálním systémům a videokazetám ještě patrnější. V budoucnu lze očekávat přechod od videokazet k optickým nebo pevným diskům i ve videokamerách díky okamžitému přístupu k jednotlivým scénám při střihu. Perspektivní novinkou je nahrávání na paměťové karty.