Přemysl Otakar I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Přemysl Otakar I. (asi 1155 – 15. prosince 1230) byl český kníže (1192–1193 a 1197–1198) a třetí český král (1198–1230) z rodu Přemyslovců.

Obsah 1 Přemysl, později řečený Otakar 2 Zlatá bula sicilská 3 Otázka nástupnictví 4 Potomci 5 Externí odkazy 6 Královská města (pravděpodobně) založená během vlády Přemysla Otakara I. 6.1 Čechy 6.2 Morava 7 Bibliografie

[editovat] Přemysl, později řečený Otakar

O dětství Přemysla I. nejsou zprávy, v mládí (1173-79) pobýval ve vyhnanství na dvoře míšeňských Wettinů, kde se v roce 1178 oženil s Adlétou Míšeňskou. Roku 1185 stál v čele vojska staršího bratra Bedřicha s úkolem dostat zpět do jeho vlivu moravské Přemyslovce podporované císařem Fridrichem Barbarossou. 10. prosince 1185 zvítězil Přemysl v bitvě u Loděnic nad Konrádem II. Otou. V roce 1191, po smrti Konráda Oty, neuznal za knížete Václava. Knížetem se s podporou biskupa Jindřicha Břetislava a císaře Jindřicha VI. stal sám (1192). O rok později ho na trůně česká šlechta vystřídala právě Jindřichem Břetislavem.

V květnu 1197 podnikl výpad do Čech, jeho útok byl ale odražen. Toho roku ovšem umírá kníže Jindřich Břetislav. Česká šlechta porušila stařešinový zákon Břetislavův a zvolila novým knížetem Přemyslova mladšího bratra Vladislava Jindřicha, ten se ale při jednáních 6. prosince roku 1197 knížecího titulu vzdává v Přemyslův prospěch.

[editovat] Zlatá bula sicilská

Přemysl byl skvělým diplomatem a dokázal využít ve svůj prospěch situace v říši, kde soupeřili o moc Štaufové s Welfy. Obratně manévroval mezi znepřátelenými tábory a postupně si nechal potvrdit královský titul jak od štaufského krále Filipa Švábského (1198), tak od Oty IV. Brunšvického, vzdorokrále z rodu Welfů, a také od papeže Inocence III. (1204). Politicky využíval i své dva sňatky, přičemž se jeho právoplatnou ženou nakonec stala Konstancie Uherská. Korunován byl Přemysl v roce 1203. V roce 1212 vydal nově zvolený římský král Fridrich II. Přemyslovi jako svému spojenci proslulou listinu, zvanou Zlatá bula sicilská. (Fridrich neměl tehdy ještě v držení říšskou pečeť, proto použil své pečeti sicilského krále.) V ní mu potvrdil řadu důležitých výsad, v první řadě dědičný královský titul, a zajistil tak českým panovníkům důležité postavení ve Svaté říši římské. Měli například právo volit římského (německého) krále. České království zůstalo součástí říše, ale na jejích vládcích bylo prakticky nezávislé. Císař nesměl zasahovat do volby krále, pouze ji formálně potvrzoval a uděloval doma zvolenému panovníkovi české země v léno.

V letech 1216–1222 vedl s pražským biskupem Ondřejem (zvolen 1214) spor o emancipaci české církve. Do konfliktu se aktivně zapojila také římská kurie a papež Honorius III., kteří na Čechy vyhlásili klatbu. Přemysl dal zabavit majetek pražského biskupství. Reálným výsledkem několikaletých diskuzí byla listina z 10. března 1222, v historické literatuře známá jako Velké privilegium české církve, která vytvořila nový modus vivendi mezi církví a světskou složkou společnosti. Konkordát vymezující vztahy mezi králem a pražským biskupem byl Přemyslovým privilegiem rozšířen na všechny církevní instituce v království. Církevní majetek je vyjmut z pravomoci panovníkových úředníků.

[editovat] Otázka nástupnictví

Roku 1216 zajistil nástupnictví svému synovi Václavovi (Václav I. Jednooký), která byla v rozsáhlém přemyslovském příbuzenstvu velice ožehavá. V roce 1228 nechal Václava I. korunovat českým králem, s čímž souhlasil i císař Fridrich II.. Byl to jeden z posledních Přemyslových státnických skutků. Dle Palackého „nalezl Čechy svržené až na nejhlubší stupeň politické nevlády a nevážnosti, blízko konečného úpadku … a když umřel, pozůstavil je synu svému co mocnářství nikomu nepodlehlé, v sobě uspokojené a svorné a požívající ve valné části Evropy netoliko vážnosti, ale i ostrahu.“ Pohřben je v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

[editovat] Potomci

Manželka (1178) Adléta Míšeňská:

• Vratislav (před 1181 – po 1225)
• Dagmar Dánská (okolo 1186 - 24.5.1213), manžel Valdemar II. Dánský
• Božislava
• Hedvika

Manželka (1198) Konstancie Uherská:

• Vratislav (okolo 1200 – ?)
• Judita Přemyslovna († 2.6.1230), manžel (1213) Bernard Korutanský
• Anna Lehnická (1204 - 23.6.1265), manžel Jindřich II. Pobožný
• Anežka
• Václav I. (1205 - 23.9.1253)
• Vladislav (1207 - 18.2.1227 )
• Přemysl (1209 - 16.10.1239), manželka Markéta z Meranu
• Vilemína Česká (1210-24.10.1281)
• Anežka Česká (20.1.1211 – 6.3.1282)

[editovat] Externí odkazy

• Přemysl Otakar I. - zejména do Zlaté buly sicilské

[editovat] Královská města (pravděpodobně) založená během vlády Přemysla Otakara I.

[editovat] Čechy

• Hradec Králové, 1225
• Litoměřice, 1228–1230

[editovat] Morava

• Uničov, 1213
• Bruntál, snad 1223
• Opava, před 1224
• Znojmo, snad 1226
• Jemnice, asi už 1227
• Hodonín, asi už 1228

[editovat] Bibliografie

• Žemlička, J., Století posledních Přemyslovců, Praha 1986.
• Žemlička, J., Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu, Praha 1990.