Přesličky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Přesličky

přeslička obrovská (Equisetum telmateia)

Vědecká klasifikace

Říše:	rostliny (Plantae)
Oddělení:	přesličky (Eqiusetophyta)

Třídy

Hyeniopsida (vymřelé)
Pseudoborniopsida (vymřelé)
Sphenophyllopsida (vymřelé)
Equisetopsida

Přesličky (Equisetophyta), někdy se užívá i ozančení Sphenophyta, jsou vyšší (cévnaté) rostliny. V současnosti existuje asi 35 druhů. Oddělení Equisetophyta obsahuje pouze 1 recentní třídu Equisetopsida. Podle některých nejnovějších molekulárních dat je této třídě blízce příbuzná třída Marattiopsida, prozatím umisťovaná mezi kapraďorosty (Pteridophyta), závěry z těchto molekulárních analýz však doposud nejsou jednoznačné. Ve fosilních vykopávkách je však možné nalézat přesličky náležející do jiných již vymřelých tříd oddělení, které byly významnou částí flóry v období karbonu, Hyeniopsida, Sphenophyllopsida a Pseudoborniopsida aj. Třída Equisetopsida obsahuje v současnosti jediný řád přesličkotvaré Equisetales. Další řády jsou vymřelé, byly na Zemi rozšířeny v prvohorách, např. Calamitales. V současnosti existuje jediná čeleď, přesličkovité (Equisetaceae). Čeleď přesličkovité obsahuje recentně 1-2 rody, záleží na pojetí. Např. Květena ČR uznává 2 rody: přeslička (Equisetum s. str.) a cídivka (Hippochaete), jiní jako Kubát 2002 uznává 1 široký rod přeslička (Equisetum s.l.) se 2 podrody: Equisetum a Hippochaete.

[editovat] Popis

Přesličky se objevily v devonu a vrcholu rozvoje dosáhly v karbonu a permu. Asi se vyvinuly z rostlin oddělení Trimerophyta. V té době se vyskytovalo mnoho morfologicky odlišných forem. Poté mnoho druhů vymřelo. Ale ještě v triasu a juře se vyskytovaly i menší stromové formy. Od křídy do dneška se se dochovaly jen nepatrné zbytky, všichni dnešní zástupci jsou si relativně podobní, velká diverzita prvohor se zcela vytratila. Dnešní zástupci jsou byliny, v tropech nanejvýš liány. Prvohorní však byly i keře a stromy, které dorůstaly výšek až 30 m a tlouš´tky kmene až 1 m v průměru. Lodyhy byly a jsou výrazně článkované, ale u některé primitivnějších typy ještě článkované nebyly. Sporofyly byly vždy odlišné od trofofylů. Trofofyly (klasické listy) byly zpravidla malé, jednoduché a s tendencí k přeslenitému uspořádání, původem jsou z jednotlivých telomů (sfenopsidní mikrofyly). U dnešních zástupců jsou redukované, srůstají v pochvu s volnými konci (zuby). Sporofyly tvoří strobilus, ale u primitivnějších forem byl strobilus ještě hodně rozvolněn. Jsou zravidla izosporní, ale u vymřelých se vyskytovaly i heterosporní typy. Některé vymřelé vytvářely primitivní semena.

[editovat] Životní cyklus

Toto je životní cyklus současných zástupců, podrobněji viz přeslička. U některých prvohorních se v něčem lišil. Např. u některých byly spory heterosporické, nikoliv homosporické, ale jiné prvohorní měly spory homosporické jako dnešní zástupci. U některých zástupců probíhla vývoj gametofytu v primitivních semenech. V ontogenezi vždy převládá fáze sporofytu nad fází gametofytu.

fáze gametofytu, haploidní, 1n

Spory jsou zelené a na povrchu mají tzv. páskovité vychlípeniny zvané haptery. Jsou homosporické (u dnešních zástupců), to znamená, že jsou uniformní tvarově - izosporické, ale funkčně rozdílné, neboť z některých vyrůstají samčí prothalia a z některých samičí. Ty však vyrůstají blízko sebe, jsou ve shluku díky hapterům. Samčí prothalia (prokly) mají antheridia, samičí archegonia. Spermatozoidy jsou polyciliátní a po oplození vajíčka v archegoniu vznikne zygota. Odtud začíná fáze sporofytu.

fáze sporofytu, diploidní, 2n

Ze zygoty vyrůstá sporofyt. Bývá vysoký asi 20-200 cm, ale v tropech někdy až 13 m, tropické jsou někdy i liányy, jinak to jsou normální vzpřímené rostliny. Fosilní byly i stromy. Vyrůstá z oddenku. Trofofyly (asimilující listy) jsou výrazně odlišné od sporofylů. Listy (trofofyly) jsou však u dnešních zástupců redukované, v přeslenech v uzlinách hlavní lodyhy, případně bočních větví (pokud jsou přítomny), listy bočně srůstají a vytvářejí pochvu objímající stonek, horní konce zůstávají volné a vytváří zuby. U některých fosilních vypadaly listy jinak. Sporofyly jsou ve vrcholových strobilech, jsou nezelené. Sporofyly jsou deštníkovitého tvaru a nesou sporangia, které jsou anatropní, to znamená s ohnutou stopku a směřují vrcholem k bázi, podobným typům sporofylů se říká někdy sporangiofor. Ve sporangiích jsou spory, kterými začíná opět fáze gametofytu.