Polyvinylchlorid
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Polyvinylchlorid (PVC) je druhou nejpoužívanější umělou hmotou na Zemi. Příčinou jeho mimořádného rozšíření jsou poměrně levné způsoby výroby vinylchloridu a významné vlastnosti jeho polymeru - snadná zpracovatelnost prakticky všemi základními postupy (válcování, vytlačováním, vstřikováním, vyfukováním, vakuovým tvarováním atd.), schopnost želatinace s různými změkčovadly, značná chemická odolnost, dobrá tepelná odolnost. Přibližně polovina z celosvětově vyrábeného množství se používá ve stavebnictví. PVC tak dnes v masovém měřítku nahrazuje tradiční stavební materiály jako dřevo, beton či hlínu a textilní materiály. Ačkoliv má prakticky ideální stavební vlastnosti, výrazné obavy vzbuzují vlivy PVC na životní prostředí a lidské zdraví.
Polyvinylchlorid se vyrábí polymerací z vinylchloridu, vzniklý produkt je bílý prášek nebo zrnitá hmota. Polymeruje se spíše do řetězců, jen částečně se rozvětvujících. Není rozpustný ve vodě, v olejích ani v koncentrovaných anorganických kyselinách a zásadách.
Obsah |
[editovat] Struktura
[editovat] Přísady do PVC
Samotný polymér se nezpracovává, pro využití se mísí s různými přísadami. Polyvinylchlorid se tak zpracovává buď bez změkčovadel, pouze se stabilizátory, mazivy a modifikátory na tvrdé výrobky (trubky, profily, desky, apod.), nebo se změkčovadly na výrobky polotuhé až elastické (folie, nádoby, hračky, ochranné rukavice atd.). Neměkčený, tvrdý polyvinylchlorid je znám pod zobecnělým obchodním označením novodur, měkčený pod názvem novoplast.
Většina PVC výrobků bývá považována za neškodné při správném zacházení. Nicméně některé přísady a změkčovadla se mohou z PVC výrobků uvolňovat. Přísad, které se používají při zpracovávání PVC, jsou stovky a najdeme mezi nimi i velmi problematické látky z pohledu lidského zdraví. Nejčastějšími změkčovadly PVC jsou ftaláty, např. DEHP (di-2-ethylhexyl ftalát). Ftaláty bývají používány pro měkčení např. zdravotnického materiálu (hadiček, infuzních vaků ad.) či dětských hraček, přičemž se z těchto výrobků mohou postupně uvolňovat a kontaminovat těla pacientů či dětí. Ftaláty se řadí mezi látky, které narušují endokrinní soustavu, některé z nich jsou podezřelé ze způsobování rakoviny. Dalšími častými přísadami PVC jsou těžké kovy (např. kadmium či olovo).
[editovat] Rizika při výrobě a likvidaci
Výrobu polyvinylchloridu doprovází vznik nebezpečných dioxinů, které patří mezi velmi rizikové toxické látky. Při výrobě může také do prostředí unikat chlór - příkladem mohou být opakované havárie ve Spolaně Neratovice, jediné české továrně, která vyrábí polyvinylchlorid.
Dochází-li k likvidaci PVC spalováním, unikají ze spaloven nebezpečné látky jako chlorovodík, hexachlorbenzen (HCB), polychlorované bifenyly (PCB), furany a dioxiny. Ty jsou nežádoucími vedlejšími produkty spalování materiálů obsahujících chlór, jsou většinou karcinogenní a narušují funkci endokrinního systému.
[editovat] Externí odkazy
| Plasty | ||
| Polyethylen (PE) | Polypropylen (PP) | Polystyren (PS) |
| Polyetylentereftalát (PET) | Polyamid (PA) | Polyester |
| Polyvinylchlorid (PVC) | Polykarbonát (PC) | Akrylonitrilbutadienstyren (ABS) |
| Polyvinylidenchlorid (PVDC) | Polytetrafluoretylen (PTFE) | Plexisklo (PMMA) |
Zásadním problémem PVC jsou jeho požárně technické vlastnnosti.Řadí se vlastně mezi nehořlavé polymery,ovšem i PVC může za definovaných podmínek hořet.Díky tepelnému rozkaldu vzniká jako hlavní složka HCL chlorovodík,který je již při koncentraci 0,008 mg/l zdraví nebezpečný.Při reakci s vodní parou ve vzduchu tvoří koncentrovanou kyselinu chlorovodíkovou a ta působí korozivě na kovové konstrukce a elektrické obvody.
