Postmoderna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Postmoderna, postmodernismus je evropský myšlenkový směr konce 20. století.
Tento termín však označuje i filosofický směr konce 20. a počátku 21. století, který je spojen především s Francií.
Tento pojem vznikl na základě knihy Jean-François Lyotarda - O postmodernismu. Základním prvkem postmoderny je pluralita názorů a jejich zrovnoprávnění, došlo nejen ke zpochybnění optimistického pohledu na historický vývoj západní civilizace, ale i pohledu na dějiny jako na proces postupného překonávání dřívějších fází. S tím je samozřejmě spojen fakt, že se tímto termínem označují často i protichůdné proudy a tím je ztížen jejich popis.
Tímto důrazem na pluralitu se postmoderna blíží k hnutí New Age.
Obsah |
[editovat] Filosofie
Tento směr vznikl jako reakce na modernu a je zaměřen opačným směrem, tzn. odmítá koncepci jediné pravdy a jediného cíle, ale usiluje o alternativní přístup ke světu. Z toho pramení kritika pokroku a moderních myšlenek levicových intelektuálů, zároveň postmoderna otevřela cestu k odmítnutí názorů spojených s kulturní nadřazeností západní civilizace a tím i nadřazenosti racionality v procesu poznání. To u filosofů vede k nedůvěře vůči obecným pravdám a teoriím, tím prakticky popírají předchozí filosofické snahy nastolit jednotný názor. Vytvoření pluralitního prostředí často dochází ke vzniku paradoxů spojených s několika pohledy na danou problematiku a následné snaze řešit tyto těžko řešitelné paradoxy.
Představitelé:
[editovat] Výtvarné umění
Postmoderní umění se snaží nabídnout alternativu k moderně a tvořit taková díla, která nejsou zaměřena výhradně na tzv. kulturní elitu. To ještě neznamená, že jejich díla jsou srozumitelná většinovému divákovi, ač se o to umělci snaží.
V malířství a sochařství se umělci pokoušejí zpracovávat poetičtější a více emotivní díla než tomu bylo doposud. Termín postmoderní výtvarné umění není příliš běžný, protože do této oblasti postmoderna proniká pomaleji, než je tomu např. v architektuře.
[editovat] Architektura
V architektuře (resp. v umění) pojem „postmoderna“ poprvé použil americký architekt Charles Jenks ve svém díle Řeč post-moderní architektury. Základní snahou arcitektury je překonat jistou elitnost architektury a přenést ji do jazyka srozumitelného i laikovi, na druhé straně se snaží udržet i zájem odborníků, to se projevuje dvojím pohledem na architektonické dílo - laik vnímá podobnost s něčím mu známým, odborník vnímá i ovlivnění historickými slohy a jejich zvláštnostmi.
Postmoderní architektura se zcela záměrně staví do opozice k funkcionalismu a bauhausu, protože nechce tvořit pouze neosobní bydlení, ale stavby které navazují (citují) předchozí styly.
Známé stavby:
- newyorská budova AT&T
- státní galerie ve Stuttgartu
Představitelé:
- Charles Jenks - anglo-americký architekt
- James Frazer Stirling
- Heinrich Klotz
[editovat] Literatura
Postmoderní literaturou zpravida označujeme literaturu, která je svým způsobem podmíněna dobou, ve které žijeme. Jedná se o to, že končí období vycházející z židovsko-křesťanské tradice, mění se životní styl, který směřuje k pluralismu názorů, a tím dochází k rozvoji filosofických myšlenek postmoderny.
To je ovlivněno i tím, že došlo k rozpadu socialistického impéria, ale také tím, že rozpadem koloniálního impéria došlo k prolnutí více kultur. Dalším určujícím prvkem jsou objevy v oblasti komunikačních technologiích, jejichž následkem se svět velmi zmenšil, což umožňuje hovořit o jakési světové společnosti.
To přineslo nové problémy, nový pohled na svět a na tyto vlivy je literatra nucena reagovat. Svět je více komunikativní a divák (resp. čtenář) má větší volbu, výběr a i v jednotlivých dílech si hledá možnost vyběru právě svého „úhlu pohledu“.
Literatuře konkuruje televize, kina, atd., v poslední době vzniká nová konkurence - tj. počítač a Internet.
Je samozřejmě těžké popsat literární směr, který stojí na tom, že ke všemu jsou alternativy. Tento směr má samozřejmě mnohé výhody - zbortila se mnohá tabu, komunikace je stále snadnější i na velké vzdálenosti, ale to způsobuje i jeho nevýhody - komplikovanost textů, někdy nejasnost autorových myšlenek atp.
Je zřejmé, že tento směr bude možné zhodnotit teprve po nějaké době.
- Umberto Eco
- Jorge Luis Borges
- Gabriel García Márquez
- Salman Rushdie
- Milorad Pavić
- Vladimir Vladimirovič Nabokov
- Richard Brautigan
- Kurt Vonnegut jr.
- Oswald Wiener
- Elfriede Jelinek
- Gerhard Anna Concic-Kaucic
- John Barth
- Donald Barthelme
- Thomas Pynchon
- Ken Kesey
- David Keith Lynch
- Woody Allen
- Pavao Pavličić
Hudba Od šedesátých (v případě Johna Cage od čtyřicátých) let se v artificiální hudbě projevují aspekty podobné postmoderně architektonické - nová kontinualita, polystylovost, využití kýče. Představitelé- L. Berio. A Schnittke, M. Kagel, M. Feldman.
[editovat] Odkazy
- Moderna
[editovat] Externí odkazy
