Rachel Carsonová
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Rachel Louise Carsonová (27. května 1907, Springdale – 14. dubna 1964) byla americká zooložka a mořská bioložka. Byla jednou z nejvýznamějších postav 20. století. Její kniha „Tiché jaro“ je často považovaná za podnět, který zahájil globální environmentální hnutí a nepochybně měla ohromný účinek v USA, kde způsobila odklon od národní pesticidové politiky.
Obsah |
[editovat] Vzdělání
Carsonová sa narodila na malé rodinné farmě v Pensylvánii. Vystudovala angličtinu a biologii, měla nadání na psaní a velmi blízky vztah k zvířatům a ochraně okolní přírody. V roce 1929 pokračovala ve studiu na Pensylvánské vysoké škole pro ženy (dnes Chatham university). I přes finanční problémy pokračovala se svými výzkumy v zoologii a genetice na Johns Hopkins university, kde v roce 1932 získala titul magistra v odboru zoologie.
Kromě této univerzity studovala také na Marylandské univerzitě a několik roků pokračovala ve studiu, zejména v Diere Woods v Massachusetts. Její finanční situace, která nebyla nikdy dobrá, se ještě zhoršila v roce 1932, když zemřel její otec. Musela zanechat studia a veškerý svůj čas věnovala postarání se o matku.
[editovat] Kariéra a publikování
Přijala práci na částečný úvazek u amerického výboru pro rybolov jako vědecká spisovatelka, která pracovala na textech pro rozhlas – musela překonat radikální odpor zaměstnat na tuto pozici ženu. Porazila však ostatní uchazeče a v roce 1936 se stala teprve druhou ženou, která byla výborem přijatá na plný úvazek na tuto profesionální pozici (jako biologička).
Pracovala na všem od kuchařských knih až po vědecké časopisy, a stala se známou pro své nemilosrdné naléhání na vysoké standardy psaní. Brzy se její článek dostáva do Atlantského měsíčníku, kde byl k jejímu překvapení s potešením přijat a publikován v roce 1937. Ve stejném roce byla také nucena převzít zodpovědnost za své dvě neteře, neboť ve svých 40 letech předčasně zemřela její starší sestra.
V roce 1941 vydáva svojí první knihu „Under the Sea Wind“ (Pod mořským vánkem), která získala vynikající recenze, neměla ale žádný komerční úspěch – kniha měla tu smůlu, že byla vydaná jen měsíc před útokom na Pearl Harbour, který vtáhnul USA do 2. svěetové války.
Začala pracovat na druhé knize, pro kterou však nemohla najít vydavatele, tak vyšla nejdřív jako seriál v New Yorker, než jí vydala Oxfordská univerzitní tiskárna pod názvem „Moře okolo nás“. Stala sa bestsellerem a v žebříčku noviniek časopisu New Yorker se udržela 86 týdnů, vyhrála národní knižní cenu a pomohola získat Carsonové dva čestné doktoráty.
S úspěchem se dostavilo i finanční zabezpečení a Carsonová mohla v roce 1952 zanechat práce a soustředit se jen na psaní: dokončení posledního dílu trilogie o moři, knihy s názvem „Okraj moře“, která vyšla v roce 1955. Stala se dalším bestsellerem, získala nové ocenění, byla zfilmovaná a dostala dokonca Oskara v kategorii dokumentárních filmů. Carsonová však byla zděšená strhujícím stylem, jakým byl film natočený, a pokřivením faktů a od filmu se distancovala. V průběhu let 1956 a 1957 pracovala na množství projektů, zahrnujících články pro populárně-naučné časopisy a televizní scenáře.
Rodinná tragédie však udeřila i potřetí, jedna z neteří , o ktoré se měla starat, ve věku 36 roků umírá a zanechává po sobě 5 letého sirotka. Carsovová prijala zodpovednosť za dieťa, hoci sa musela starať popri tom i o takmer 90 ročnú matku. Prijala chlapca a kúpila majetok na vidieku, aby uspokojila narastajúce požiadavky na bývanie. Toto miesto sa malo stať hlavným faktorom pri výbere jej budúcich tém.
[editovat] Tiché jaro a DDT
V 40. letech je stále více znepokojená zneužívaním nově objevených pesticidů, obzvláště DDT. Jak sama uvádí, čím víc se o pesticidech dozvídá, tím je zděšenější. To vysvětluje její rozhodnutí začít hledat něco, co se nakonec stalo její nejslavnější prací, kterou je kniha „Tiché jaro“. Napsání této knihy odstartoval dopis od správce Massachusettské ptačí rezervace, která byla zničená postřiky DDT. V dopise žádal Carsonovou o využití jejího vlivu na vládní instituce, aby začali vyšetřovat použití pesticidů. Ta se nakonec rozhodla, že by bylo účinější vyzdvihnout tuto věc v oblíbeném časopise. Vydavatelé však zůstali lhostejní a tak se projekt pro časopis stal nakonec knihou.
V postavení medzinárodního vědce byla schopná spolupracovat s prominentními biology, lékaři, patology a entomologisty. Kniha „Tiché jaro“ se stala detailní kronikou vztahu mezi přílišným používáním pesticidů jako dieldrin, toxaphene, heptachlor a DDT a masovými úhyny divokých zvířat, ale nebylo to jen suché vyjmenovávání čísel a faktů: její psaní bylo tak lyrické a evokující, jak bylo přesné. Částečně se o to zasloužilo i to, že v době psaní knihy jí diagnostikovali rakovinu prsu: „Tiché jaro“ byla jejím posledním velkým dílem.
Ještě předtím než byla kniha v roce 1962 vydaná, vyvolala násilný odpor. Carsonová byla vystavená hrozbám soudů a výsměchu, včetně nařčení, že jako úzkostlivý vědec a hysterická žena v jedné osobě není kvalifikována psát takovo knihu. Obrovský protiútok byl organizovaný téměř celým chemickým průmyslem, a byl náležitě podporován zemědělstvím. Chemické společnosti a jiní kritici napadli jak knihu, tak autora: napadnout údaje, jejich výklad a dokonce Carsonovou bylo považované za vědecký kredit. Recenze od lidí, kteří neměli finanční zájem na celé věci, však byly pozitivní, a kniha se stala prodejním hitem v USA i zámoří. Carsonová dostávala stovky pozvánek k přenášení o této problematice, ale nebyla schopná většinu z nich přijmout. Její dlouhý boj s rakovinou ji stál příliš sil, které ji chyběli v jejím boji proti používání pesticidů. I když její kniha nebyla schopná zastavit výrobu pesticidů, rozhodně alespoň zvýšila zájem veřejnosti o chemický průmysl.
[editovat] Pokroky v legislativě
Použití pesticidů se stalo hlavní veřejnou záležitostí, což pomohlo v dubnu 1963 vystoupit Carsonové ve speciálním programu televize CBS, kde se zúčastnila diskuze s mluvčím chemické společnosti. I když byla v té době vážně nemocná, její přístup zdravého rozumu byl přesvědčivý. Později v témže roce byla zvolená do Americké akademie umění a věd a obdržela mnoho ocenění, včetně Audobonovy medaile a medaile Cullenovi americké geografické společnosti. Daleko větší význam pro ni ale měla odezva americké vlády, která si objednala úplný přehled politiky pesticidů. V jednom ze svých posledních veřejných vystoupení svědčila Carsonová před senátním vyšetřovacím výborem. Zákaz DDT v roce 1972 byl přímým výsledkem práce Carsonové a její kniha „Tiché jaro“ zůstala nejen jedním z textů nadace pro současné environmetální hnutí, ale i důležitou živou klasikou až do dnešních dnů.
14. dubna 1964 podlehla Rachel Carsonová ve věku 56 let rakovině. V roce 1980 jí byla posmrtně udělena prezidentská medaile svobody, nejvyšší civilní ocenění v USA.
