Rudolf Potsch
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
 |
Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. |
Rudolf Potsch (* 15. června 1937) je bývalý brněnský hokejový obránce, hájící barvy Československé reprezentace a různých brněnských klubů, je též označován za nejlépe střílejícího obránce v historii lední hokeje.
Proslavil se především svými zdařilými bodyčeky ramenem. Zdobila ho ale i na tehdejší dobu tvrdá, důrazná, ale vždy korektní hra. Byl rychlý bruslař, měl obrovský přehled, uměl perfektně zahrát puk z obraného pásma a velice často se zapojoval do útočení. Měl vynikající střelu těsně nad ledem a jeho rány od modré čáry s neúprosnou pravidelností končily v síti u pravých tyček golmanů.
V dobách, kdy však Rudolf Potsch hrál se ještě hokejové statistika nedělila podle útočníků a obránců. Proto lze předpokládat, že se v tabulkách umistňoval na prvním místě i před útočníky, musel být zákonitě nejlépe střílející obránce.
Důkazně prokazatelný je však jeho primát: v historických Kometách tabulky, které zpracovává každý rok a doplňuje statistik Komety Antoním Neumann, je Rudolf Potsch se 133 ligovými góly nejlépe střílejícím obráncem brněnského mužstva. Jako jediný překročil stovku, za ním je s 98 brankami Oldřich Machač a třetí v pořadí je Jaromír Meixner se 66 góly.
Rudolf Potsch patří - bohužel - k sice slavné generaci našeho hokeje, je devítinásobným mistrem republiky, ze světových šampionátů a olympijských her má stříbrné a bronzové medaile, ale ta nejcennější - zlatá, mu chybí.
Obsah |
[editovat] „Potschův bodyček“
K výbornému bodyčeku je důležité mít k takovému způsobu hry předpoklady, nejen fyzické ale i psychické a nesmí chybět instinkt pro správný okamžik trefení protihráče. Všechny tyto předpoklady Rudolf Potsch splňoval. „Princip je v tom, že „sestřelení“ soupeře ramenem je mnohem účinnější než nasazení bodyčeku kýčlí. Ten je sice prod diváka efektní, ale hráče většinou jen nadzvedne, překulí se a hraje dál. Ale když ho trefíte do ramene či prsou právě ramenem, je to jako náraz na skálu. Pokud není hráč vyřazený ze hry, pro příště si dává pozor, má respekt, už do nebezpečného prostoru nejede a obránce má výhodu.“ vzpomíná Rudolf Potsch.
Rudolf Potsch takové bodyčeky rozdával nejen v zápasech, ale také na trénincích Komety.
Mezi jeho nejslavnější „oběti“ patří:
- Vladimir Jurzinov
- Dan Tomášek
- Pavel Volek
- Zděněk Špaček
[editovat] Hráčská kariéra
Odchovanec brněnského Králova Pole vyrostl pod vedením slavného mládežnického trenéra Antonína Haukvice. Z mužstva, které vyhrálo v letech 1952 a 1955 třikrát titul dorosteneckého přeborníka republiky. Také na tom, že se Rudolf Potsch stal výborně bodyčekujícím obráncem se trenér Antonín Haukvicpodepsal. S přechodem do kategorie můžu neměl Rudolf Potsch větší problémy, nejprve v Králově Poli a také v Rudé hvězdě, do které narukoval v roce 1956 - vědeěli, že přichází nadějný, talentovaný a poctivý hráč. V roce 1969 odešl Rudolf Potsch na tři sezony do Düsseldorfu v jehož dresu získal další dva tituly, tentokrát mistra Německa. Po návratu do Brna se nevrátil do Komety, ale získal ho konkureční Ingstav Brno, který vznikl na „troskách“ bývalého Králova Pole a Zbrojovky. Dvě sezony hrál a zároveň působil ve funkci asistenta hlavního trenéra, kterým byl bývalý spoluhráč z Komety Slavomír Bartoň. Po jeho odchodu ukončil v roce 1974 hráčskou kariéru a přestoupil na trenérskou dráhu.
- 1952 - 1956 Královo Pole, 1956 - 1969 Rudá hvězda, ZKL a Zetor Brno, 1969 - 1972 Düsseldorf (Německo), 1972 - 1974 Ingstav Brno
- v prní lize odehrál 15 sezón, v dresu Komety 354 ligových zápasů, ve kterých nastřílel 133 branek
[editovat] Trenérská kariéra
Ingstav Brno vedl čtyři sezony, do roku 1978 a vybojoval s ním na rok účast v prní lize. Jako trenér chtěl vždy prosadit vlastní představy. Začínal jako autoritativní trenér, ale časem se z něj stával demokrat, ochotný lecos tolerovat, což sám na sobě údajně pozoroval. V začátcích jeho trénování, zvlášť v Ingastvu dával pokuty hráčům jak na běžícím pásu. Napříkad za přistižení s pivem platili hráči 200,- Kč a sám vzpomíná, jak ho hráči za to nenáviděli. I dnes je přesvědčen, že díky jeho snaze o tvrdou disciplínu, kterou samožrejmě vyžadoval i na ledě, dokázalo mužstvo ve třetí sezoně jeho trenérského působení vyhrát suverénně druhou ligu. Postup do první ligy s Instavem, a také s Olomoucí, kde působil v letech 1988 až 1992, považuje společně se dvěma tituly mistra Slovenska s mužstvem Trenčína za největší úspěchy trenérské kariéry.
Rudolf Potsch několikrát odmítl trénovat Českou národní hokejovou reprezetnaci i přes opakované výzvy.
Rudolf Potsch se také podílel na výchově takový talentů jakými bezesporu pro český hokej byli Pavel Dopita, Ivan Hlinka, Ernest Bokroš, Pavel Janků nebo Hozna Vůjtek a spousta dalších.
1974 - 1978 Ingstav Brno, 1978 - 1982 HC Dukla Trečín, 1982 - 1985 [[Zetor Brno]], 1987 - 1988 Partizán Crvcena zvezda Beograd, 1988 - 1992 Olomouc, 1992 - 1993 HC Eisbären Freiburg, 1993 - 1995 dorost HC Kometa Brno, 1995 - 1997 HC Dukla Trenčín.
[editovat] Sportovní a reprezentační úspěchy
- za reprezentaci sehrál 100 mezistátních zápasů
- stříbro z MS 1961 v Ženevě a Lausanne, 1965 v Tampere, 1966 v Lublani, bronz z MS 1959 v Praze, 1963 ve Stockholmu, 1964 v Innsbrucku
- bronzový medailista ZOH v Innsbrucku 1964
- dvojnásobný mistr Německa v dresu Düsseldorfu
[editovat] Hráčské perlička
V Praze na MS v roce 1978 se Rudolfu Potschovi podařilo nachytat ruského útočníka Jurzinova a diváci se mohl zbláznit. Trefil ho v plné jízdě, jen hekl a skácel se na led. Měl otřes mozku a naražený hrudník. Odensli ho na nosítkách a skončil v nemocnici. Trenér tehdješí Ruské reprzentace neustále vykřikoval něco o faulu a pořádně se vztekal, ale Jurzinov dobře věděl, že nedával pozor a nesledoval hru a zavinil si to sám.
Naopak první lize nejvyšší tehdješí lize ČR se hrál zápas Brna s Pardubicemi, kdy mu Rudolf Potsch uštědřil dalšího ze svých bodyčeků. Srážka se Zdeňkem Špačkem měla později ještě drohu, když na ní později oba vzpomínali museli se oba smát. Rudolf Potsch trefil Zdeňka Špačka na pardubickém ledě uprostředy plochy, kde si údajně pěkěn ustlal a hajal. Zatímco Brno útočilo, ale přišlo o puk a dopředu se draly Pardubice. Brno opět vyobojovalo puk a když ho chtěl Potsch poslat křižnou přihrávkou před bránu na Josefa Černého, aby jel sám na bránu, Zdeněk Špaček se v tom okamžiku zmátořil a letící ho puk zrovna v tu ránu trefil do hlavy. Znovu padl s dírou v hlavě, musel na šití a na led se vráti zafačovaný s turbanem, což vyvolalo nadšení pardubických tribun, které ho oslavovaly jako hrdinu utkání.
