Sírovec žlutooranžový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sírovec žlutooranžový

Vědecká klasifikace

Říše:	houby (Fungi)
Oddělení:	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída:	stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída:	houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád:	Chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď:	chorošovité (Polyporaceae)
Rod:	sírovec (Laetiporus)

Binomické jméno

Laetiporus sulphureus
Bull.) Murrill., 1920

Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill. 1920) je jedlá dřevokazná houba z čeledi chorošovitých. Jedná se o dosti škodlivou dřevokaznou houbu vyvolávající hnědou hnilobu dřeva.

[editovat] Synonyma

Agarico-carnis flammula Paulet, (1793
Agarico-pulpa styptica Paulet, 1793
Agaricus speciosus Battarra, 1755
Boletus citrinus Lumn., 1791
Boletus coriaceus Huds., 1778
Boletus imbricatus Bull., 1788
Boletus lingua-cervina Schrank, 1789
Boletus ramosus Bull., 1791
Boletus sulphureus Mérat, (1821)
Boletus sulphureus Bull., 1789
Boletus tenax Bolton, 1788
Boletus tenax Lightf., 1778
Ceriomyces aurantiacus (Pat.) Sacc., 1888
Ceriomyces neumanii Bres., 1920
Cladomeris casearius (Fr.) Quél., 1886
Cladomeris imbricatus (Bull.) Quél., 1886
Cladoporus sulphureus (Bull.) Teixeira, 1986
Daedalea imbricata (Bull.) Purton, 1821
Grifola sulphurea (Bull.) Pilát, 1934
Laetiporus cincinnatus (Morgan) Burds., 1998
Laetiporus speciosus Battarra ex Murrill, 1904
Laetiporus sulphureus f. aurantiacus (Pat.) Bondartsev, 1953
Laetiporus sulphureus f. ramosus (Quél.) Bondartsev, 1953
Leptoporus casearius (Fr.) Quél., 1888
Leptoporus imbricatus (Bull.) Quél., 1888
Leptoporus ramosus (Bull.) Quél., 1888
Leptoporus sulphureus (Bull.) Quél., 1888
Merisma imbricatum (Bull.) Gillet, 1878
Merisma sulphureus (Bull.) Gillet, 1878
Polypilus casearius (Fr.) P. Karst., 1882
Polypilus imbricatus (Bull.) P. Karst., 1882
Polypilus sulphureus (Bull.) P. Karst., 1881
Polyporellus rubricus (Berk.) P. Karst., 1880
Polyporus candicinus (Scop.) J. Schröt.
Polyporus casearius Fr., 1838
Polyporus cincinnatus Morgan, 1885
Polyporus imbricatus (Bull.) Fr., 1821
Polyporus ramosus (Bull.) Gray, 1821
Polyporus rostafinskii Błoński, 1888
Polyporus rubricus Berk., 1851
Polyporus sulphureus (Bull.) Fr., 1821
Polyporus todari Inzenga, 1866
Ptychogaster aurantiacus Pat., Revue mycol., Toulouse 7: 28 (1885)
Ptychogaster aureus Lloyd, 1921
Sistotrema sulphureum (Bull.) Rebent., 1804
Sporotrichum versisporum (Lloyd) Stalpers, 1984
Stereum speciosum Fr., 1871
Sulphurina sulphurea (Quél.) Pilát, 1942
Tyromyces sulphureus (Bull.) Donk, 1933

[editovat] Popis

Klobouk sírovce žlutooranžového má průměr 10 - 30 cm. Tvar klobouku je v mládí hlízovitý, později polokruhovitý nebo vějířovitý, bokem přirostlý. Povrch je silně vrásčitý, ojíněný, žlutooranžový, okrově nažloutlý nebo žlutě načervenalý.

Rourky jsou velmi krátké s drobnými sírově žlutými póry.
Dužnina je za mlada měkká a šťavnatá, ve stáří tvrdá, lámavá, barvy nažloutlé až bělavé.
Za čerstva má výraznou vůni a nakyslou chuť.

Známý jako „vrbové maso“.

[editovat] Výskyt

Roste v květnu až říjnu celkem hojně na dřevě listnáčů. Vyskytuje se takřka po celé zeměkouli.

[editovat] Použití

Mladé, šťavnaté plodnice jsou jedlé. Hodí se na řízky, rozemlít do sekané, ale i k nakládání do octa. Tuhé staré plodnice jsou bez chuti jako piliny. Chutí jej můžeme přirovnat ke kuřecímu masu. Může se dát do guláše, smetanové omáčky i na čínu. Z ovocných stromů má lepší chuť.