Santorin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Santorin, řecky Santorini (Σαντορίνη) resp. Thíra (Θήρα), starořecky: Théra, je skupina ostrovů v Řecku, tvořící jižní okraj souostroví Kyklady na rozhraní Egejského a Krétského moře, asi 110 km severně od Kréty a 220 km jihovýchodně od Athén.
Nynější souostroví je zbytkem velkého sopečného ostrova, jehož střed byl rozmetán mohutným výbuchem a zůstaly jen obvodové části, obklopující až 400 m hlubokou lagunu. Má oválný tvar o rozměrech zhruba 17 km od severozápadu k jihovýchodu a šířce 13 km. Hlavním a zdaleka největším ostrovem, obepínajícím obloukovitě celý sever, východ a jih souostroví je Thíra, na severozápadě jeho protějšek tvoří ostrov Thirasia a obvod na západě uzavírá ostrůvek Aspronisi. Uprostřed mezi nimi leží dvojice ostrovů Nea Kaimeni a Palea Kaimeni. Zatímco z vnější strany se povrch od pobřeží zvedá postupně, směrem dovnitř laguny spadají do moře 200 až 300 m vysoké skalní stěny. Celková rozloha je 71 km² a nejvyšší vrchol Profitis Ilias ční 567 m nad mořskou hladinu. Souostroví má zhruba 10 000 stálých obyvatel a je významným střediskem turistického ruchu.
K sopečné erupci, která zničila původní ostrov, došlo někdy okolo roku 1600 př. Kr. Jedná se patrně o jeden z nejsilnějších sopečných výbuchů známých člověku, který svou silou mnohonásobně převýšil slavný výbuch sopky Krakatoa v roce 1883 (podle některých odhadů až 100×). Jím vyvolaným klimatickým změnám a vlnám tsunami je připisován pád mínojské civilizace. Katastrofa se také někdy považuje za zdroj pověsti o Atlantidě.
