Skythové
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skythové (řecky Σκύθαι) je souhrnné pojmenování pro příslušníky kočovných kmenů íránského původu, obývajících ve starověku značnou část východní Evropy, přibližně území dnešní Ukrajiny a Ruska, popřípadě dalších států.
Podle některých zdrojů přišli Skythové do tohoto prostoru z Asie, odkud byli vypuzeni jinou skupinou kmenů. Do 6. století př. n. l. ovládali Skythové také část severního Íránu. V oblasti severně od Černého moře vytvořili Skythové silný kmenový svaz, který zahrnoval i kmeny usídlené zde již dříve. Toto území, které podle některých pozdějších antických a středověkých zdrojů označovalo celou východní Evropu, se nazývalo Skythie (řec. Skythiá).
Od 6. století př. n. l. představovali Skythové značnou vojensko-politickou sílu, v 6./5. stol. př. n. l. tak Skythové pronikli ke Karpatům a do Sedmihradska, porazili Peršany. Později byli sami poraženi Thráky.
V čele vojenského svazu byl kmen tzv. královských Skythů, tvořící jádro skythské populace. V polovině 4. stol. př. n. l. se na severním Krymu a při dolním Dněpru vytvořilo tzv. skythské království, jehož pozdějším centrem se stalo krymské město Neapol. Ve 4. stol. př. n. l. se většiny Skythie zmocnila nová skupina kmenů - Sarmaté. Ke konci 1. tisíciletí př. n. l. tak zůstalo v moci Skythů zhruba jen území skythského království. Skythové však nadále podnikali vojenské výpravy zaměřené zvláště proti řeckým obchodním osadám v severním Černomoří. Konflikty Skythové později vyvolávali i s římskými legiemi, zvláště pak na Krymu. V průběhu Stěhování národů ve 3. století n. l. byla skythská moc vyvrácena Góty a následně Huny.
[editovat] Skythské kmeny
- Agathyrsové
- Alazonové
- Kallipidové
- královští Skythové
- Gelóni
- Skythai Arotéres (řec.)
- Skythai Borysthenés (řec.)
- Skythai Geórgoi (řec.)
- Budini (řec.)
- Androphagoi (řec.)
- Dahae (řec.)
- Massagetové
- Šakové
a další
[editovat] Literatura
- Kol. autorů: Encyklopedie antiky. Academia, Praha 1973.
- Klučina, Petr - Romaňák, Andrej - Finková, Dagmar - Pokorná, Alevtina: Homo militaris. Válečnící starověku. Fragment, Havlíčkův Brod 1994. ISBN 808576847X
