Sofoklés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Sofoklés

Sofoklés, řecky Σοφοκλης, (497/496 př. n. l. – 406/405 př. n. l.) byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik.

Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l. byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. byl stratégem (spolu s Periklem) ve válce proti Samu.

Jako kněž výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén.

[editovat] Dílo

Sofoklés patří spolu se starším Aischylem a mladším Euripidem mezi nejvýznamnější starověké dramatiky. Napsal 123 tragédií, ale z nich se kompletně dochovalo jen sedm, dále jen jména a nepatrné zlomky některých dalších.

Sofoklés svým přístupem zvýšil dramatičnost děje, uvolnil z trilogické vazby a zavedl třetího herce. To vedlo k omezení úlohy sboru, zhuštění a zkrácení děje, čímž se zvýšila jeho dramatičnost.

Dochované hry (roky jsou přibližné):

Antigona (442 př. n. l.)
Král Oidipus (427 př. n. l.), nejlepší z jeho zachovaných her. Myšlenkou tohoto díla je, že člověk je často souzen a morálně odsuzován za čin, který spáchal nevědomky.
Oidipus na Kolónu (407 př. n. l.)
Aiás (445 př. n. l.)
Trachiňanky (413 př. n. l.)
Élektra (410 př. n. l.)
Filoktétés (410 př. n. l.)
Ichneutai - Slídiči zachováno asi 400 veršů