Tón
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Za tón je v akustice považován každý zvuk se stálou frekvencí. V hudbě je tón základním stavebním kamenem.
Pojem tón má v hudbě jednak základní význam, tedy zvuk, který vzniká pravidelným chvěním tělesa a má určitou výšku, délku, sílu a barvu (tj. „hudební zvuk“, který lze zahrát nebo zazpívat). V praxi se však vžilo též stejné pojmenování intervalu velké sekundy, tzv. celý tón (např. c–d). Tento „celý tón“ se dělí na dva půltóny (c–cis, cis–d), výjimečně na třetinotóny, čtvrttóny aj.
Grafická značka pro tón je nota, zapisovaná do notové osnovy.
Obsah |
[editovat] Vlastnosti
Základními vlastnostmi tónu jsou :
- výška – ta je dána především frekvencí,
- délka – jak dlouho tón zní,
- síla – ta je dána amplitudou,
- barva – závisí na spektrálním složení zvuku, tvaru kmitů či poměru amlitud alikvotních tónů. Závisí na hudebním nástroji, který tón vydává.
[editovat] Frekvence tónů
Jednotlivé různé tóny se liší frekvencí. Lidské ucho ale obvykle nevnímá rozdíl frekvencí, ale rozlišuje je na základě jejich podílu. Tón s dvojnásobnou frekvencí zní pro lidské ucho o jednu oktávu výše.
Každý tón by mohl být popsán svou frekvencí (vyjádřenou např. v hertzech), v praxi bylo takové označení ale bylo velmi nepohodlné. Frekvence se proto uvádí jen pro základní tón, kterým je tzv. komorní a, které má frekvenci 440 Hz. V hudbě se následně jednotlivé tóny označují písmeny.
[editovat] Základní tóny
Existuje sedm základních tónů: c, d, e, f, g, a, h. Nejmenší běžně v evropské hudbě používanou vzdáleností mezi dvěma tóny je půltón. Mezi základními tóny nejsou vzdálenosti vždy stejně velké. Mezi nekterými tóny je vzdálenost dvou půltónů, mezi jinými vzdálenost pouhého jednoho půltónu.
[editovat] Šramoty, hluky
Kromě tónů existují i zvuky, které nemají pravidelný frekvenční průběh, označované jako hluky. Patří k nim např. většina zvuků bicích nástrojů. I ty mají v hudbě své využití, nicméně jsou oproti tónům v evropské hudbě zastoupeny výrazně méně. Jejich význam vrostl s rozvojem industriálních a postindustriálních hudebních směrů, především noisové hudby, ale mají důležité místo i v soudobé hudbě vážné.
