Tartaros

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

V řecké mytologii je Tartaros (Ταρταρος, 2.pád Tartaru, latinsky Tartarus) mohutná propast se železnými zdmi a branami, vzniklá z provopočátečního chaosu, nebo také bůh této propasti. Leží tak hluboko pod zemí, jak vysoko je nebe nad zemí. Železná kovadlina by ze zemského povrchu padala na její dno devět dní a nocí. Je tam třikrát větší tma než v noci na světě.

Svrhnutí do Tartaru patřilo mezi nejstrašnější tresty v řecké mytologii. Úranos zde například věznil své tři syny - padesátihlavé a storuké obry Hekantocheiry, jménem Briareós, Gyés a Kottos, které osvobodil až Zeus, ten zde zase uvěznil přemožené Titány, než usoudil, že je potrestal příliš krutě, a propustil je.

Tartaros zplodil s matkou matkou země Gaiou hrozného stohlavého obra Týfóna, který měl zahubit samotného Dia za potrestání Titánů. Zeus ho potrestal rovněž svržením do Tartaru a ponechal ho zde navždy.

Za trest tu bylo i několik mytických hrdinů - Ixión, Sísyfos, Tantalos.

[editovat] Reference

• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí.
• Gerhard Fink, Encyklopedie antické mytologie