Triangulace (metodologie)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Triangulace je základním metodologickým nástrojem, kterým mnozí kvalitativní sociologové chtějí překonat handicap 'měkkosti' dat, se kterými pracují, a držet tak krok s provozovateli 'správné vědy'. V triangulaci jde o paralelní užívání různých druhů dat či různých metod při studiu jednoho a téhož problému. Cílem triangulace je zkrátka očistit spolehlivé informace od nespolehlivých, získat validní a objektivní obraz studovaného objektu.
Metodologická triangulace znamená použití nejméně dvou metod (obyčejně kvalitativních a kvantitativních) a může mít simultánní nebo sekvenční charakter. Simultánní triangulace spočívá v použití kvalitativní a kvantitativních metod ve stejném časovém okamžiku. V tomto případě se má omezit interakce mezi množinami dat obou postupů. Jednotlivé interpretace a hodnocení se vzájemně poměřují a vyhodnocují až ke konci. Sekvenční triangulace se používá, jestliže výsledky jedné metody jsou podstatné pro další metodu. Studie kvalitativní metodou se má dokončí před započetím studie pomocí druhé metody.
Významný sociolog a metodolog Norman Denzin definuje triangulaci jako kombinaci metodologií v jedné studii stejného fenoménu, přičemž dohromady rozeznává čtyři typy strategie triangulace:
- kombinaci různých datových zdrojů
- kombinaci různých výzkumníků
- kombinaci různých teorií
- kombinaci různých metodologií.
