Sociologie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sociologie je společenská věda zkoumající sociální život jednotlivců, skupin a společností. O obsahu sociologie a vymezení předmětu jejího zkoumání neexistuje shoda napříč různými sociologickými školami a paradigmaty. Sociologie je chápána např. jako věda o jednání lidí ve společnosti, o struktuře společnosti, o sociální interakci, o sociálních skupinách, o sociálních faktech, o společenském systému a nebo o sociální změně.
Obsah |
[editovat] Dějiny sociologie
Sociologie je poměrně mladá věda, která se začala formovat až na začátku 19. století. Za otce sociologie je považován francouzský filosof Auguste Comte, který také v roce 1838 poprvé užívá slovo sociologie (z latinského socius = společnost a řeckého logos = slovo, výklad). Comtova sociologie je pojímána jako pozitivní věda o společenském pokroku stojící na vrcholu hierarchie věd. Přibližně ve stejné době jako Comte zveřejňují své úvahy o vztazích ve společnosti a společenském vývoji Herbert Spencer a Karel Marx. Vedle těchto tří osobností patří do šestice sociologických klasiků ještě o generaci mladší Vilfredo Pareto, Ferdinand Tönnies, Émile Durkheim, Max Weber a Georg Simmel. V 90. letech 19. století se sociologie institucionalizovala, první nezávislou katedru sociologie založil A. W. Small v roce 1892 na Chicagské univerzitě (viz též Chicagská škola).
[editovat] Sociologická teorie
Sociologie je vědou multiparadigmatickou. Sociologické poznání není kumulativní. Základní dělení rozlišuje sociologická paradigmata objektivistická a interpretativní. Objektivisté považují sociální realitu za objektivní skutečnost existující vně individuí. Zabývá se zkoumáním socíálních faktů, sociálních změn, sociální struktury. Interpretativní sociologie považuje sociální realitu za konstrukt v myslích lidí a zajímá ji, jak je tento konstrukt lidmi vytvářen, chápán a interpretován.
[editovat] Dělení sociologických paradigmat dle Ritzera
- paradigma sociálního faktu (např. pozitivismus, marxismus a další konfliktualistické teorie, strukturální funkcionalismus)
- paradigma sociálního chování (např. behaviorismus, teorie sociání směny, sociobiologie)
- paradigma sociální definice (interpretativní sociologie - např. fenomenologická sociologie, symbolický interakcionismus, etnometodologie, sociální konstruktivismus)
[editovat] Významné sociologické směry a jejich představitelé
- pozitivismus (Auguste Comte, Émile Durkheim) a neopozitivismus (P. F. Lazarsfeld, William Ogburn, Karl Popper)
- sociologismus (Émile Durkheim)
- evolucionismus (Herbert Spencer)
- formalismus (Georg Simmel)
- marxismus (Karel Marx) a neomarxismus (Max Horkheimer, Theodor Wiesengrund Adorno, Herbert Marcuse, Jürgen Habermas)
- psychologismus (Gabriel Tarde, Gustave Le Bon)
- behaviorismus (Burrhus F. Skinner, George C. Homans)
- italská politická sociologie (Vilfredo Pareto, Roberto Michels, Gaetano Mosca)
- fenomenologická sociologie (Alfred Schütz)
- symbolický interakcionismus (George H. Mead, Charles H. Cooley, Herbert Blumer)
- strukturalismus (Claude Lévi-Strauss)
- strukturální funkcionalismus (Talcott Parsons, Robert King Merton)
- sociální konstruktivismus (Peter Berger, Thomas Luckmann)
- teorie sociální směny (George C. Homans, Peter Blau)
- sociobiologie (Edward Wilson)
- etnometodologie (Harold Garfinkel)
- poststrukturalismus (Jacques Derrida, Jean-François Lyotard, Michel Foucault)
[editovat] Metody sociologie
Sociologický výzkum se snaží popsat, vysvětlit či předpovědět sociální život jedinců, skupin a společností. K tomu je užívána celá řada metod, které můžeme zjednodušeně rozdělit na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativní výzkum se zaměřuje na populaci. Snaží se o reprezentativnost, mají vypovídat o tom, jak je nějaký znak zastoupen v populaci, nebo jaký postoj je možné u populace najít. Nejčastěji, ne však nutně, užívá metody dotazníkového šetření či standardizovaných rozhovorů a kvantitativní analýzy textů. Kvalitativní výzkum se zaměřuje na objekt. Nepopisuje zákonitosti, ale snaží se nacházet vztahy mezi kategoriemi. Nejčastěji, ale ne nutně, užívá metod focus groups, hloubkových rozhovorů a analýzy textů.
[editovat] Vybrané konkrétní sociologické disciplíny
- Zkoumání biosociálních a geografických podmínek společenského života
- Zkoumání sociálně ekonomické struktury společnosti
- Sociologie společenských tříd (sociologie dělnické třídy, sociologie rolnictva)
- Sociologie společenských vrstev (sociologie inteligence, sociologie tzv. středních „tříd“)
- Sociologie povolání
- Sociologie společenských skupin (sociologie rodiny, sociologie malých skupin)
- Sociologie spotřeby a životni úrovně (sociologie volného času)
- Zkoumání společenských, pracovních a technických podmínek výroby
- Sociologie práce
- Sociologie průmyslu
- Sociologie zemědělství
- Sociologie techniky
- Sociologie řízení
- Zkoumání forem společenského vědomí
- Sociologie kultury
- Sociologie práva (sociologie deviantního chováni a kriminality)
- Sociologie věděni a ideologie (sociologie sociologie)
- Sociologie veřejného mínění
- Sociologie morálky
- Sociologie výchovy a vzdělání
- Sociologie umění
- Sociologie vědy
- Sociologie náboženství
- Sociologie jazyka
- Zkoumání společenských institucí
- Sociologie státu a práva
- Sociologie politiky (sociologie politických stran, sociologie propagandy)
- Sociologie armády
- Sociologie zdravotnictví
[editovat] Vztahy k jiným vědám
Sociologie patří mezi společenské vědy. Souvisí a spolupracuje především s těmito jinými vědami: filosofie, historie, ekonomie, demografie, sociální psychologie a psychologie, kulturní a sociální antropologie, politologie, právo, ekologie a lingvistika. Ve své metodologii výrazně využívá metod statistiky.
[editovat] Podívejte se také na
