Všeobecný zákoník občanský
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, alespoň náhradou této výzvy za konkrétnější. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Všeobecný zákoník občanský (německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, zkratka ABGB) byl základem občanského práva v habsburské monarchii po celé 19. století až do jejího zániku. Všeobecný občanský zákoník byl vyhlášen 1. června 1811 patentem císaře Františka I. čís. 946 Sb.z.s. s platností pro všechny neuherské země císařství. Na českém území byl platným právem až do vydání nového občanskoprávního kodexu.
Zákoník vycházel nejen z tradic římského práva, ale především zohledňoval koncepci přirozeného práva.
[editovat] Členění zákoníku
- I. Úvod (§§ 1 – 14)
- II. Díl první: O právu osobním (§§ 15 – 284)
- III. Díl druhý: O právu k věcem (§§ 285 – 1341)
- IV. Díl třetí: O ustanoveních společných pro práva osobní a práva věcná (§§ 1342 – 1502)
[editovat] Úpravy a novelizace
Po roce 1848 docházelo k dílčím novelizacím tohoto předpisu zejména v oblasti práva vlastnického, směnečného, obchodního a stavebního, pro které nakonec byly vydány samostatné právní úpravy. Změnami ovšem procházelo i manželské právo, a to pod vlivem konkordátu uzavřeného s katolickou církví.
Pod vlivem nového německého občanského zákoníku, který vstoupil v platnost 1. ledna 1900, byla také v Rakousku r. 1904 jmenována komise pro přípravu nového občanskoprávního kodexu. Komise ovšem nebyla úspěšná, proto se přípravě návrhu začalo věnovat ministerstvo spravedlnosti. Svou osnovu zveřejnilo po přepracování parlamentním výborem v červenci 1907. Panská sněmovna několikrát upravovaný návrh přijala v prosinci 1912, v poslanecké sněmovně ale do začátku světové války nebyl projednán.
V průběhu světové války byly provedeny tři novelizace uskutečněné prostřednictvím císařských nařízení Františka Josefa I. Vliv německého občanského zákoníku projevil zejména u novelizace první a třetí.
První dílčí novela byla provedena císařským nařízením č. 276/1914 ř. z. ze dne 12. října 1914. Obsahovala 73 paragrafů a upravovala:
- lhůty k prohlášení za mrtvého (§ 1)
- podmínky způsobilosti žen ke svědectví (§ 3)
- péči o nezletilce v otcovské moci, péči o děti při rozvodu nebo rozloučení manželství a postavení nemanželských (§§ 4 – 20)
- poručenství (§§ 21 – 54)
- dědické právo (§§ 55 – 73)
Třetí dílčí novela byla provedena císařským nařízením č. 69/1916 ř. z. ze dne 19. března 1916. Skládala se z šesti oddílů o 202 paragrafech a upravovala:
- ustanovení o osobních právech (oddíl I.)
- popření manželského původu dítěte (oddíl II.)
- práva věcná (oddíl III.)
- právo dědické (oddíl IV.)
- právo obligační (oddíl V.)
- promlčení zákonné lhůty (oddíl VI.)
