Zavařování
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zavařování je jeden ze způsobů tepelné konzervace potravin, při které se pokrm ve sklenici těsně uzavřené víčkem ohřívá na teplotu kolem 85 °C nebo vyšší.
Ohříváním uzavřených sklenic ve vodě nebo páře dojde k uvaření a pasterizaci pokrmu. Zároveň je z nádoby vytlačen přebytečný vzduch, který se vlivem vysoké teploty roztahuje. Po určité době se nechá sklenice zchladnout. Tím dojde ke smrštění vzduchu uvnitř sklenice, a protože je uzavřena víčkem, sníží se v ní tlak. Víčko je okolním atmosférickým tlakem přitlačeno pevně ke sklenici a tak je dosaženo vzduchotěsnosti a zároveň pasterizaci pokrmu. Pokrm je chráněn před kontaminací mikroorganizmy z vnějšího prostředí a může se tak déle uchovat bez zkažení.
První pokusy s hermetickým konzervováním ovoce provedl roku 1804 francouzský kuchař Apert. Tyto konzervy byly určeny pro francouzské válečné lodě[1].
[editovat] „Znojemské“ okurky
Příklad domácího receptu na zavařování okurek. Nejprve svaříme nálev:
- 1 litr vody
- 0,3 litru octa
- 10,5 dkg cukru
- 3,5 dkg soli
- špetka tymiánu
- 1 bobkový list
- 5 ks celého pepře
- 2 ks nového koření
- 2 ks hřebíček
Do sklenic narovnáme očištěné okurky, přidáme cibuli a mrkev nakrájenou na kolečka, kopr a křen. Víčka vyvaříme a ještě teplými sklenice uzavřeme a zamáčkneme pomocí zavařovací hlavy. Sklenice vaříme 20 minut při teplotě 80 – 85 °C. Po zavaření lehce domáčkneme uvolněná víčka a sklenice necháme zchladnout dnem vzhůru. Poté zkontrolujeme, zda víčka pevně drží (nelze jimi pootočit). V případě neúspěchu je nutné celý postup zavaření zopakovat.
[editovat] Literatura
- ↑ Korbel, J. 1911. Konservování ovoce a jeho význam všeobecný a speciální pro země české. Ovocnické rozhledy.
