České stavovské povstání
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek z oblasti historie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
České stavovské povstání - 1618 - 1620 Povstání započalo pražskou defenestrací dne 23. května 1618. Předáci šlechtické opozice se shromáždili na Pražském hradě, kde vrthli do královských kanceláří. Shodili z okna přítomné místodržící císaře Matyáše. Následně si stavové zvolili vlastní vládu třiceti direktorů a začali sbírat vojsko. Prozatím ale ještě nezbavili vlády habsburského císaře.
Teprve po smrti císaře Matyáše (březen 1619) odmítli příjmout na český trůn již dříve zvoleného krále (1617) arcivévodu Ferdinanda Štýrského. Místo něho si zvolili za nového panovníka předáka německých kalvínistů (stál v čele protestantské unie v říši) Fridricha Falckého.
O výsledku povstání se však rozhodovalo v poli. Z počátku měli převahu stavové, kteří dokázali dokonce dvakráte ohrozit habsburskou rezidenci ve Vídni. Na úspěšné završení války jim však chybělo odhodlání a peníze.
Císař si dovedl zajistit podporu Španělska, papeže a především katolické ligy. Během vojenské kampaně v roce 1620 již byla převaha strany císaře Ferdinanda II. zřetelná stejně jako izolace českých povstalců. Císařsko-katolická armáda porazila špatně placené vojsko stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Král Fridrich Falcký s nejvýznamnějšími představiteli povstání ze země raději uprchl a a tím povstání v Čechách fakticky skončilo.
Moc v zemi převzala císařská armáda a úředníci (Karel z Lichtensteina, Pavel Michna z Vacínovic, Adam z Valdštejna, Albrecht z Valdštejna či Karel Bonaventura Buquoy).
