Šógunát Ašikaga
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šógunát Ašikaga (japonsky: 足利幕府, Ašikaga bakufu, 1336—1573) představoval feudální vojenský diktátorský režim vedený šóguny z klanu Ašikaga.
Tato éra je dobře známá pod pojmenováním období Muromači podle kjótské čtvrti[1], ve které si nechal 3. šógun Jošimicu zřídit svou rezidenci.
Ašikagové si získali důvěru císařského dvora, když bojovali na jeho straně proti dosavadnímu šógunátu Kamakura. Díky tomu se také těšili daleko větší přízni císaře, než šógunové z předchozího období. A to i přes to, že byl jejich šógunát v porovnání s kamakurským a nakonec i tokugawským o něco slabší. Podíl na tom měla skutečnost, že zůstalo příliš mnoho vojenských možností a prostředků v rukou regionálních provinčních vládců - daimjóů. Vzhledem k tomu pak vliv Ašikagů sílil nebo slábl podle podpory jednotlivých klanů šógunskému stolci. Slabá centrální vláda nakonec rozepře mezi jednotlivými částmi země nedokázala pacifikovat a země upadla do téměř stoletého válčení - období Sengoku.
Vláda Ašikagů skončila pod náporem vojsk Nobunagy Ody, který roku 1573 vyhnal z Kjóta posledního šóguna Jošiakiho. Ten nalezl útočiště na západě, kde jej pod ochranná křídla ukryl klan Móri. Poslední významná zmínka se váže na Hidejošiho Tojotomi, který vznesl požadavek, aby jej Jošiaki pojal za adoptovaného syna. To by pro Hidejošiho znamenalo formální titul 16. šóguna z klanu Ašikaga. Jošiaki však odmítl. Potomci Ašikagů žijí v Japonsku až doposud.
