Adopce na dálku
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adopce na dálku (známo též jako resp. sponzorování dětí) je populární způsob dobročinnosti, jehož podstatou je sponzorvání dětí z chudých rodin v rozvojových zemích a následné (spolu)financování jejich vzdělávání a obživy, něž se postaví na vlastní nohy. Někdy v jeho rámci dochází k formální (či symbolické) adopci sponzorovaného dítěte. V současné době v České republice i ve světě běží celá řada podobných projektů od různých organizací podporujících děti v Litvě, Ugandě, Bangladéši a dalších zemích. Cílem je umožnit dětem vzdělání dostačující k tomu, aby si dokázaly v životě zaobstarat důstojnou obživu a přitom nebyly vytrženy ze svého rodinného a kulturního prostředí.
Obsah |
[editovat] Jméno
Používanější jméno adopce na dálku vzniklo „zobecněním“ názvu prvního projektu tohoto typu v České republice, kterým je dosud běžící projekt České katolické charity podporující děti v Indii, jeho alternativa je překlad pojmenování používaného v anglofonních zemích.
[editovat] Obecné schéma projektu
Organizace, které projekt organizují, obvykle působí přímo v místě samy, nebo mají smlouvu s nějakou další organizací. Peníze se neposílají přímo dětem, ale jim. K adopci jsou vybírány sirotci a děti z velmi chudých rodin, pro něž jejich rodiče nemohou zajistit z vlastních prostředků vzdělání (a někdy ani základní jídlo a ošacení). Částky se u jednotlivých projektů pohybují v rozmezí cca 5000 až 14000 KČ na rok, z čehož 10-20% tvoří administrativní náklady. U všech českých organizací zabývajících se touto formou charity obdrží dárce darovací listinu, kterou lze použít pro snížení daňového základu.
Adoptivní rodiče dostávají obvykle dvakrát ročně informace o prospěchu dítěte a o tom, jak se mu daří, dopisem od dítěte a někdy i s jeho fotografiemi. Dárky se posílat nedoporučuje - jednak by mohly vzbudit závist mezi dětmi, jednak pro člověka ze střední Evropy nemusí být zrovna lehké uhodnout, jaký dárek je pro dítě v chudé vsi v Indii vhodný a praktický. Obvykle se nedoporučuje zvát děti na návštěvu (z praktického hlediska by stejně ve většině případů nebyla uskutečnitelná a pro dítě by mohla znamenat silný kulturní šok), výjimkou jsou případy adopcí z blízkých zemí s podobnou kulturou (v ČR se jedná např. o Litvu), kde jsou prázdninové pobyty dětí často přímo organizovány.
[editovat] Nejvýznamnější organizace
[editovat] České
Mezi nejvýznamnější české organizace, které přímo zprostředkovávají adopce na dálku, patří:
- Česká katolická charita: projekty adopce na dálku organizuje v Indii, Ugandě, Litvě, Ukrajině, Bělorusku, Bolívii a Paraguayi.
- ADRA - organizuje projekt pro Bangladéš
- Nadační fond Inka - Peru
- Kampaň lidské podpory - Keňa, Guinea, Benin
- pro-Contact - Guinea
- Humanitas Afrika - Ghana, Keňa
[editovat] Světové
- World Vision
- ChildFund Ireland
- SOS Children's Villages
[editovat] Kritika
Adopce na dálku je velice populární jak v České republice, tak i ve světě, přesto musí čelit kritice, byť ne příliš rozšířené. Kritizováno je, že údajně podporuje pocit bezmoci a méněcenosti u sponzorovaných dětí a jejich rodin, které musí spoléhat na dobročinnost svých sponzorů. To je sice vlastnost všech charitativních programů, ovšem podle kritiků je výsledný dojem u tohoto modelu údajně mnohem výraznější. Další výhrady se týkají možného kulturního ovlivňování dětí a případně i toho, že tyto projekty jsou neefektivní, protože jsou finančně náročné na administrativu. Kritizována je též výběrovost - pomoc je určena konkrétně jednomu dítěti (či několika dětem), které jsou tak zvýhodněny oproti ostatním (obhájci projektu proti tomu argumentují, že je lépe řádně pomoci jednomu a umožnit mu, aby si později pomohl sám, než se pokoušet o nemožnou pomoc všem, která má za výsledek jen celkové neznatelné zlepšení).
