Bělorusko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Běloruská republika Рэспу́бліка Белару́сь Respublika Belarus' Респу́блика Белару́сь Respublika Belarus'
vlajka znak

Rozloha	207 600 km² (84. na světě) z toho zanedbatelné % vody
Počet obyvatel	10 300 483 (78. na světě, odhad 2004)
Hustota zalidnění	50 / km² (149. na světě)
Jazyk	běloruština a ruština (v praxi je však „normálně“ užívána ruština, kdežto běloruština (spisovná) je znakem národně-kulturně orientované inteligence)
Národnostní složení	{{{národnosti}}}
Náboženství	pravoslavní 60 %, římští katolíci 8 %
Nejvyšší bod	Dzyarzhynskaya Hara (345 m n. m.)
Hlavní město	Minsk (1 749 700 obyvatel)
Státní zřízení	republika
Podřízené celky	{{{dělení}}}
Prezident	Alexandr Lukašenko
Předseda vlády	Sergey Sidorsky
Hymna	Běloruská hymna
Vznik	27. června 1990 (rozpad SSSR)
Měna	Běloruský rubl (BYR)
ISO 3166-1	112 BLR BY
MPZ	BY
Doména	.by
Telefon	375
Časové pásmo	UTC +2

Mapa Běloruska

Stará červenobílá běloruská vlajka

Starý běloruský znak („pohoň“)

Běloruská republika (bělorusky: Respublika Belarus', Рэспу́бліка Белару́сь) je státem ve východní Evropě. Hraničí s Polskem (407 km), s Litvou (660 km) a Lotyšskem (167 km) na západě, Ruskem (900 km) na severu a východě a Ukrajinou (975 km) na jihu.

[editovat] Historie

Běloruské území bylo osídleno slovanskými kmeny - Kriviči, Radimiči, Siverci. Okolo roku 1000, kdy bylo součástí Kyjevské Rusi, vznikly pevnosti a obchodní centra jako Minsk a Polack.

Od 13. století tvořilo Bělorusko podstatnou část území Velkého knížectví Litevského (státní útvar ve středovýchodní Evropě, kníže Vitold Jagellonský; veškeré písemné památky VKL psané tzv. "staroběloruským" jazykem). Rovněž (dnes zakázaná) historická symbolika Běloruska, tzv. Pahoňa a bílo-červeno-bílá vlájka jsou dědictvím VKL.

Výsledkem trojího dělení Polska (1772, 1793 a 1795) byly běloruské země připojeny k Ruskému impériu.

25. března 1918 vyhlásilo Bělorusko poprvé svou nezávislost, ale tato Běloruská národní republika (Беларуская Народная Рэспубліка) nezůstala příliš dlouho nezávislou. (5. ledna 1919 vstoupila do Minsku rudá armáda a běloruská vláda odešla do exilu.) V dnešním Bělorusku „Lukašenkovi“ oficiální historici tento státní útvar ignorují, ale opoziční síly slaví den vyhlášení nezávislosti (25. březen) jako státní svátek.

1. ledna 1919 byla ve Smolensku vyhlášena Běloruská svazová socialistická republika.

Během 2. světové války Němci vypálili asi 9000 běloruských vesnic a donutili asi 380 000 lidí pro ně pracovat. V Bělorusku se vytvořilo velmi silné partyzánské hnutí.

[editovat] Samostatnost

Dne 27. června 1990 vyhlásilo Bělorusko svou svrchovanost a v procesu rozpadu SSSR nakonec dne 25. srpna 1991 i plnou samostatnost.

V současnosti Bělorusku vládne prezident Alexandr Lukašenko, který nečekaně zvítězil ve volbách v roce 1994 a od té doby posílil svou pozici. V prezidentských volbách v roce 2006 mu byli protikandidáty společný kandidát běloruské opozice Aljaksandar Milinkevič, Sjarhej Hajdukevič a další nezávislý kandidát opozice Aljaksandar Kazulin.

[editovat] Přírodní podmínky

[editovat] Poloha

Bělorusko se rozkládá v nížinné oblasti v západní části Východoevropské roviny s nevelkými výškovými rozdíly. Nejvyšším bodem země je se svými 346 m vrch Dzeržinskaja, který nalezneme západně od Minska.

[editovat] Podnebí

Klimatické podmínky v Bělorusku mají oproti střední Evropě výrazněji kontinentální charakter, s chladnější zimou. Průměrné lednové teploty se pohybují od -5,1 na západě do -7,5°C na východě, v červenci je pak po celé zemi průměrná teplota kolem 18°C. Průměrné roční srážky jsou 550mm - 650 mm. Většina z nich připadá na jaro a léto. Vlhkost podnebí je důsledkem vlivu atlantského proudění a blízkosti Baltského moře.

[editovat] Vodstvo

Bělorusko leží na hranici povodí několika velkých evropských řek a současně na rozvodí Černého a Baltského moře. Celková délka řek (delších než 5 km) je 51 000 km. Hustota říční sítě je 0,2 až 0,28 km/km². Nejvýznamnější řeky jsou Dněpr (s přítoky Pripjať, Sož a Berezina), Západní Dvina, Něman (s přítokem Vilija) a na severovýchodě horní tok řeky Lovati (povodí Něvy). Zdroj řek je smíšený s převahou dešťového a sněhového. Pro všechny řeky jsou charakteristické vysoké stavy na jaře, v povodí Západní Dviny a Němanu i v zimě. Řeky se využívají pro lodní dopravu, splavování dřeva a v menší míře i jako zdroj energie. Mnohé řeky přijímají vodu z vysoušených bažin a mokřin, které jsou pro Bělorusko charakteristické. Splavné jsou Dněpr, Berezina a Něman. Po Pripjati lodě proplouvají do řeky Západní Bug přes Dněpro-bugský kanál.

Běloruská krajina s řekou Svisloč

Běloruská jezera jsou pozůstatkem po ustupujícím ledovci na konci poslední doby ledové. Nejvýznamnější hluboká jezera ledovcového původu rozmanitých tvarů pobřeží jsou charakteristické pro sever republiky. Největší z nich jsou jezero Narač (79,6 km²) a Asvějské jezero (52,8 km²). Ve středu Běloruska jsou jezera mělká a zarůstající převážně říčního a krasovo-sufozního původu. Na jihu v Polesí je mnoho mělkých jezer uprostřed bažin, z nichž jsou nejvýznamnější jsou Červené (43,6 km²) a Vyganavské (26 km²). Nejhlubší jezera jsou Dlouhé (52,8 m), Riču (51,9 m) a Giňkava (43,3 m).

[editovat] Flóra a fauna

Země má nadprůměrné zalesnění, zhruba 1/3 pokrývají lesy. Na severu převažuje smrk, borovice, jedle, bříza, na jihu pak dub, buk a jilm. Jehličnany jsou silně zastoupeny v Polesí.

Fauna se zde podstatně neliší od středoevropské. Běloruské lesy jsou mimořádně bohaté na živočišné druhy. Vyskytuje se zde los, rys, medvěd hnědý, méně často pak vlk. V polsko-běloruském národním parku Bělověžský prales lze pak spatřit zubry.

[editovat] Turistika

Přestože Bělorusko není příliš turisticky atraktivní zemí (což je však způsobeno velkou měrou minimální propagací a omezenými podmínkami pro rozvoj turistického ruchu), lze najít místa, která za pozornost určitě stojí. Hlavní město Minsk bylo bohužel za 2. světové války zničeno a jen nepatrná část se dočkala obnovy, takže se zde zachovalo jen málo ze staré architektury. Nejstarší budovy pocházejí ze 17. století (katedrála, bernardinský klášter). Pozornost návštěvníka by mohlo upoutat především Tróické předměstí na severozápadním okraji centra. Jinak je běloruská metropole skvělou ukázkou sovětského funkcionalistického stavebního stylu a urbanismu: velké funkcionalistické budovy, rozsáhlé parky a široké prospekty jsou typickým obrazem Minska, vytvořeným v poválečných desetiletích. Minsk je také kulturním centrem Běloruska. najdeme zde osm muzeí a šest divadel včetně opery. Z dalších historicky, či kulturně zajímavějších měst lze jmenovat Hrodna (zachovaná část historické zástavby) či Vicebsk, který je rodištěm Marka Chagalla. Zajímavou a přitažlivou krajinou je Polesí na jihu Běloruska. Jde o zalesněnou nížinu podél řeky Pripjať, jejíž jižní část leží již na Ukrajině. Řeka se zde pohybuje s téměř nulovým spádem, což způsobilo vytváření obrovských mokřin podél Pripjati a jejich přítoků. Národní park Bělověžský prales na hranici s Polskem také stojí za zhlédnutí.

Tento geografický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Wikcionář obsahuje slovníkovou definici slova Bělorusko.

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Bělorusko

Bělorusko – Беларусь (Belarus) – (BY)
Oblasti (вобласьць) a jejich správní centra: Brestská oblast (Brest) \| Homelská oblast (Homel) \| Hrodenská oblast (Hrodna) \| Mahilëvská oblast (Mahilëv) \| Minská oblast (Hlavní město Minsk) \| Vicebská oblast (Vicebsk)

Bělorusko – Беларусь (Belarus) – (BY)