Ars antiqua
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ars antiqua (přel. staré umění) je obdobím rozvinuté vícehlasé hudby, a to od 12. do prvního desetiletí 14. století. Nejdůležitějšími hudebními formami tohoto období jsou motet, conductus, hoquetus a dva typy rondelu – standardní a kánonický.
- Conductus je vícehlasá jednoduchá píseň komponovaná na volně zbásněný latinský text k slavnostním příležitostem v duchovních a dvorských kruzích. Text je jednotně přednášen třemi až čtyřmi melodicky samostatnými hlasy, jež jsou vždy vedeny ve stejném metru.
- Motet (motetus) je druhý hlas v kvintě, který se rozvíjí nad rytmicky přizpůsobenou chorální melodií. Současně s ním zní třetí hlas.
- Rondeau (rondellus) je sólový zpěv, střídající se se sborovým refrénem, technikou jakési ozvěny (ritornel).
- Rota (kánonický rondellus) je kánon, vrchol imitační techniky
- Hoquetus (ochetus, truncatio) je jednohlasý zpěv, rozdělený pomlkami a rytmickými variantami do dvou nebo tří hlasů.
Významnou památkou je sbírka skladeb na mešní melodie Magnus liber organi, jejímiž autory byli kapelníci mariánského chrámu v Paříži Leoninus a Perotinus. Předními teoretiky ars antiquy byli Jan z Garlandie, Petrus Picardus a Hieronymus de Moravia, hlavním střediskem teoretických studií byla pařížská univerzita.
[editovat] Související odkazy
| Periodizace dějin evropské hudby | ||
|---|---|---|
| Středověká hudba (476-1430) | Renesance (1430-1600) | |
| Období jednohlasého zpěvu - monodie (6.-10. století) | Baroko (1600-1750) | |
| Období raného vícehlasu (11.-12.století) | Klasicismus (1750-1820) | |
| Notredamská škola (1150-1250) | Romantismus (1820-1900) | |
| Ars antiqua (1250-1320) | Hudba 20. století (1900-2000) | |
| Ars nova (1320-1430) | Soudobá vážná hudba (od 1975 do dneška) | |
