Diskuse:Arthur Schopenhauer
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
[editovat] Arthur Schopenhauer
O OSUDU, DUCHAŘSTVÍ A HLUKU
Schopenhauerova kniha se skládá ze tří pojednání, z nichž druhá, O Duchařství, je nejrozsáhlejší.
O Osudu: „Když se dobře promyslíme mnohé scény naší minulosti, zdá se nám vše tak dobře zosnováno, jako v nějakém plánovitě uváženém románě“ Tvrdí, že celý náš život je už předem určen. Vše, co se stane jen tak náhodou, má alespoň nějakou malou, bezvýznamnou roli v „románu“ našeho osudu. To, zda každý osud v hlavních věcech přiléhá k charakteru svého nositele, však nedokázal, jako asi nikdo jiný, zatím zodpovědět. Dále také pracuje s myšlenkou, že ona řídící moc může mít kořeny v nás samých. Celou kapitolku O Osudu spojuje s druhou tím, že osud vysvětluje sny mnoha lidí, které se později splní. Tudíž musí existovat nějaká předloha, do které onen snící nahlédl.
Pokus o duchařství a co s tím souvisí: Zde se rozepisuje o somnambulním spánku, různých vidinách a všem tomu podobném. Rozdíl mezi somnambulním spánkem a normálním spánkem je takový, že somnambulní je nesrovnatelně hlubší, silnější a dokonalejší. Stane se málokdy nebo skoro vůbec, že bychom se z takového spánku probudili. Sny, ze kterých se probudíme, jsou sny lehčího spánku, to se děje většinou při usínání či buzení. Mozek během spánku získává podněty z nitra, proto je protikladný získávání podnětů při bdění. Mozek tedy pracuje obráceně. To vysvětluje, proč ze somnambulní činnosti nepřechází do bdění žádná vzpomínka. Všimneme si toho podobně i u prostorové dezorientaci při probouzení, kdy se ještě neprobralo bdělé vnímání. Zdá se nám všechno opačně. Dále popisuje náměsíčnictví a proč náměsíčníci nikdy nespadnou i z té nejužší překážky. Pak také snění při bdění a s tím spojené jasnovidectví. V závěru se zabývá stavem, kdy do bdění vstoupí cizorodé postavy, nejčastěji zemřelé osoby.
O Hluku a zvucích: Vnímá lidi necitlivé vůči hluku jako hlupáky, kteří nedokáží myslet. Hluk totiž přerušuje myšlenky a tomu, komu není co přerušovat, hluk nevadí. Pro něj je nejpekelnější a nejškodlivější hluk z práskání biče. Říká, že by se mělo práskání bičem zakázat. Jen tak jsem si pomyslela, co by asi tvrdil, kdyby žil v naší době a byl, byť jen na chvilinku, ve větším městě. To by se mu asi všechny myšlenky vykouřily z hlavy a už se nikdy nevrátily.
Kniha se mi zdála zajímavá, ale druhá kapitola zbytečně obsáhlá. Člověk se v tom ke konci už ztrácel. Občas jsem měla pocit, že si v něčem odporuje. Jsem si teď ale opravdu jistá, že všechny rockové a punkové muzikanty a posluchače považuje za omezence a lidi, kteří ze sebe nedokážou vyloudit jedinou rozumnou myšlenku.
Kolego, můžete sdělit, odkud ten text je? Vypadá to jako typické copyvio. V takovém případě tu nemůže zůstat. --Miraceti ✉ 11:26, 3. 12. 2005 (UTC)
