Baptisterium
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Baptisterium je pojem označující ve starokřesťanské architektuře od 4. století samostatnou centrální stavbu sloužící ke křtům a opatřenou proto ve středu křestním bazénem - piscinou, do něhož se křtěná osoba ponořila.
V Česku byla baptisteria doložena archeologickými nálezy u velkomoravských kostelů.
Později byla baptisteria nahrazena křticími kaplemi zahrnutými do kostelů. V těchto kaplích již nebyly křticí bazény.
Baptistéria jsou také běžnou součástí protestantských kostelů a modliteben. Především u baptistů jsou tato baptistéria zpravidla velmi výraznou součástí interiéru kostela či modlitebny.
Významné stavby baptisterií jsou známé především z Itálie:
- Baptisterium San Giovanni ve Florencii
- Baptisterium ariánů v Ravenně
- Baptisterium pravověrných v Ravenně
- Baptisterium na Campo santo v Pise
- Byptisterium v Parmě
