Bečov nad Teplou (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bečov nad Teplou se nachází jižně od Karlových Varů. Hrad stojí nad hlubokým údolím obklopený vysokými lesnatými kopci které patří k Slavkovskému lesu a Tepelské vrchovině. Hrad obtéká ze dvou stran řeka Teplá a z třetí strany je oddělen Dolským dříve Hlubokým potokem. V údolí se nachází město Bečov nad Teplou.

[editovat] Historie

Bečovský hrad vznikl nad osadou Bečov na začátku 14. století. Chránil důležitou křižovatku zemských cest a snad sloužil původně jako celní místo. V této oblasti založili páni z Oseka řadu kolonizačních středisek už ve 12. století. Hrad Bečov byl střediskem panství, k němuž náležela největší část Slavkovského lesa, kde se těžilo stříbro, cín a jiné kovy. Již v roce 1314 je znám jako sídlo Boreše z Oseka a Rýzmburka. Právě z dolováním cínu souviselo založení Horního Slavkova ( po r. 1335 ). V roce 1399 vadali Rýzmburkové ( původně páni z Oseka ) první privilegia pro město Bečov, které vzniklo pod hradem na místě bývalé slovanské osady. Roku 1407 prodali Rýzmburkové bečovské panství spolu s řadou dalších statků v této oblasti Oldřichu z Házmburka který jej už roku 1411 prodal míšenskému purkrabí Jindřichu Staršímu z Plavna, který patřil k nepřátelům krále Václava IV. a později husitů. V roce 1424 zastavil Jindřich z Plavna Bečov Erkingerovi ze Seinsheimu, předkovi Schwarzemberků. Seinsheim dostal Bečov jako opěrný bod proti husitům a držel zde velkou posádku ale už v roce 1430 vyplenil hrad husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, ale neobsadil jej posádkou. Roku 1437 prodal Seinsheim Bečov svému zeti Matěji Šlikovi z Holíče. Ten jej prodal pánům z Plavna kteří zde vládli do konce 15. století. V roce 1495 kopili bečovské panství Pluhové z Rabštejna, kteří jej vlastnili až do roku 1547. Za šmalkaldské války ( 1546 - 1547 ) vlastnil hrad Kašpar Pluh z Rabštejna, který stál v čele stavovského povstání proti Ferdinandu I. protože se obával o své velké zisky z cínových dolů. Česká stavovská hotovost z roku 1547 se měla shromáždit v okolí Bečova nad Teplou pod vedenim Kašpara Pluha, aby zabránila vpádu císařského vojska do Čech, ale mnoho posil nedorazilo. Po porážce německých evangelíků v bitvě u Mühlberka v dubnu 1547 byl Kašpar Pluh z Rabštejna odsouzen k smrti a konfiskaci majetku a zachránil se útěkem do Míšně, kde zůstal až do smrti Ferdinanda I. ( 1564 ) a nástupu jeho syna Maxmiliána II.. Potom se vrátil do Čech žil ve Falknově ( dnes Sokolov ), kde v roce 1585 zemřel. Zkonfiskované bečovské panství zastavil Ferdinand I. nejprve Jindřichu IV. z Plavna ( † 1554 ), roku 1558 je znovu zastavil, tentokrát Jindřichu Šlikovi z Holíče. Roku 1573 je císař Maxmilián II. zastavil bečovské obci ale už v roce 1577 zastavil Rudolf II. panství Šebestiánu Šlikovi z Holíče, majiteli falknovského panství, jehož rod se ( na rozdíl od loketských Šliků ) povstání nezúčastnil. Největší část Slavkovského lesa a nejbohatšími doly na cín si císař nechal. Horní Slavkov se stal v roce 1597 královským horním městem a roku 1615 majitelem celého bečovského panství a zástavním držitelem Karlových Varů. Konec rozkvětu bečovského panství učinila třicetiletá válka. Bečov byl jedním z hradů kde se dlouho ( 1620 - 1621 ) držela stavovská ( mansfeldská ) posádka. Panství bylo slavkovským měšťanům za jejich účast na stavovském povstání zkonfiskováno a roku 1624 prodáno císařskému sekretáři Gerhardu Questenberkovi. V roce 1648 přepadl Bečov švédský generál Königsmark který hrad dobyl a posádku zajal. Hrad byl velmi poškozen a dále sloužil jako hospodářské skladiště. Spory královské vrchnosti z horníky vedly v roce 1680 k povstání na Bečovsku a Slavkovsku, které bylo krutě potlačeno. Questenberkové vymřeli roku 1752 a bečovské panství získal Dominik Ondřej z Kounic a z Ritenberka, který se psal po svých předcích i z Questenberka. V tom samém roce se Marie Terezie vzdala všech koruních práv na Bečov, který se tím stal dědičným panstvím ( až do roku 1945 ).

[editovat] Stavební úpravy

Ze 13. století asi jako nejstarší část hradu se zachoval spodek okrouhlé hradní věže postavené na skále při jížnim okraji. Též byla zachovaná čtyřpatrová obytná věž, na východě se k ní připojovala mohutná zeď předhradí. Uvnitř věže je řada místností, vytápěných kdysi kamny a krby. Do věže se vcházelo dvěma portály, jedním z ochozu na hradbě a druhým z hradního nádvoří. Oba byly zazděny při stavbě hradní kaple. Ve spodní části věže byla kolem roku 1400 postavena obdélná gotická hradní kaple Navštívení Panny Marie s dvakrát do kříže zaklenutým stropem. Na modrém poli klenby jsou znaky čtyř evangelistů, Slunce, Měsíc a hvězdy, na jednom svorníku je rýzmburský znak, na druhém čtyřlistý ornament. V rozích jsou větvičky s lupeny, na stěnách fresky, představující tři krále, Zvěstování Panny Marie a sv. Kryštofa. V letech 1502 - 1547 provedli Pluhové rozsáhlou přestavbu bečovského hradu. Vznikla druhá věžovitá hradní budova, větší než stará. Mezi oběma objekty bylo vybudováno nižši spojovací křídlo s valeně zaklenutým sklepem vytesaným zčásti ve skále. Prostory v horních patrech obou obytných věží byly spojeny pozdně gotickými portály a osazeny arkýřovými okny. Do kaple byly vybourány nové vstupní otvory ze sousedního spojovacího křídla. Z této doby pochází i gotický portál kaple s pluhovským erbem. V jihovýchodní části hradu byl postaven malý renesanční palác, pod nímž jsou prostorné sklepy. Roku 1623 musela být větší, horní část okrouhlé věže pro zchátralost zbouraná. V roce 1656 vypracoval vojenský velitel hradu, Jan Lacron, rozsáhlý plán nového opevnění, z něhož byla dokončena jen velká ( Lacronova ) bašta s příkopem. V 18. století došlo k dalšímu odbourání čelní okrouhlé věže, takže z ní zbylo 6m vysoké torzo s gotickým soklem a kounicko-questenberským znakem. K posledním velkým stavebním úpravám došlo v letech 1861 - 1865 podle projektu architektů J.Zítka a J.Mocknera. Naštěstí se přitom neuskutečnila úplná romantická přestavba hradu.