Biot-Savartův zákon
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Biot-Savartův zákon (také někdy nazývaný Biot-Savart-Laplacův zákon) popisuje magnetickou indukci, která vzniká díky pohybujícímu se náboji. Pojmenován byl podle dvou francouzských matematiků - Jean -Baptiste Biotovi a Félixi Savartovi. Společně s Ampérovým zákonem o síle působící na náboj v magnetickém poli je základním zákonem magnetostatiky.
Zkráceně se dá říci, že udává vztah mezi magnetickou indukcí , proudem I a geometrickým uspořádáním vodiče v prostoru.
Bodový náboj Q, který se v místě pohybuje rychlostí
, příspívá do místa
magnetickou indukcí
:
,
kde μ je permeabilita. Pro hustotu elektrického proudu dostáváme objemový integrál:
.
Tento vztah je analogický ke vztahu, který elektrostatické pole popisuje jako funkci hustoty náboje. Pro magnetickou indukci lineárního vodiče C, kterým protéká proud I, získáváme lineární integrál přes uzavřenou křivku:
,
kde je nekonečně malý úsek vodiče ve směru proudu.