Bitva u Jutska

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva u Jutska
Konflikt: První světová válka
Exploze britského bitevního křižníku HMS Queen Mary v bitvě u Jutska
Trvání: 31. květen 1916 – 1. červen 1916 Místo: u pobřeží Dánska, Severní moře Výsledek: Německé taktické vítězství, britské strategické vítězství[1] Casus belli: {{{příčina}}} Změny území: {{{Území}}}
Strany
Velká Británie	Německo
Velitelé
John Jellicoe, David Beatty	Reinhard Scheer, Franz von Hipper
Síla
28 bitevních lodí, 9 bitevních křižníků, 8 pancéřových křižníků, 26 lehkých křižníků, 78 torpédoborců, 1 minolovka a 1 nosič hydroplánů	16 bitevních lodí, 5 bitevních křižníků, 6 starých bitevních lodí, 11 lehkých křižníků a 61 torpédovek
Ztráty
3 bitevní křižníky, 3 pancéřové křižníky, 8 torpédoborců, 6094 mrtvých, 510 zraněných a 177 zajatých	1 bitevní křižník, 1 stará bitevní loď, 4 lehké křižníky, 5 torpédovek, 2551 mrtvých a 507 zraněných
{{{poznámky}}}

Bitva u Jutska 1916:
a) trasa jednotlivých svazů do prostoru bitvy
b) srážka bitevních křižníků mezi 15:30 až 17:30 31. května
c) střetnutí hlavních sil 17:30 až 21:00 31. května

Bitva u Jutska, v německých pramenech také známá jako bitva u Skagerraku, byla největší námořní bitvou první světové války. Došlo pří ní ke střetu mezi britskou a německou flotilou. Bitva se uskutečnila 31. května a 1. června 1916 v Severním moři u pobřeží Jutského poloostrova (Dánska).

[editovat] Pozadí

Po vypuknutí první světové války zahájilo britské námořnictvo, toho času největší na světě, námořní blokádu Německa. Německé námořnictvo, i když bylo druhé největší na světě, zůstávalo kromě několika výpadů v přístavech. Jedinou výjimkou byly ponorky, proti kterým v té době neexistovala účinná protizbraň a které působily britskému obchodnímu loďstvu těžké ztráty a to zejména po zavedení neomezené ponorkové války. Poté, co důsledky námořní blokády začaly být citelné, změnilo německé námořnictvo taktiku. Ostřelováním přístavů se snažilo vylákat část britské flotily, se kterou by se mohlo utkat a porazit ji. Britská flotila však na tyto provokace nereagovala.

[editovat] Bitva

31. května 1916 v jednu hodinu po půlnoci vyplula německá flotila (Hochseeflotte) k další „provokační“ akci. Nejprve vyplula průzkumná skupina, které velel viceadmirál Franz von Hipper, který měl k dispozici 5 bitevních křižníků, 4 lehké křižníky a 31 torpédovek. Za ní vyplul viceadmirál Reinhard Scheer s hlavním jádrem flotily, které tvořilo 16 bitevních lodí, 6 starých bitevních lodí, 7 lehkých křižníků a 30 torpédovek.

Britové se o akci včas dozvěděli, protože dokázali rozšifrovat německé kódy a vypluli Němcům naproti. Vepředu plula skupina, které velel viceadmirál David Beatty. Jeho skupina byla složena ze 4 rychlých bitevních lodí^[2], 6 bitevních křižníků, 11 lehkých křižníků, 27 torpédoborců a mateřská loď hydroplánů. Za ní plula hlavní část flotily (Home Fleet), které velel admirál John Jellicoe. K dispozici měl 24 bitevních lodí, 3 bitevní křižníky, 6 pancéřových křižníků, 15 lehkých křižníků, 51 torpédoborců a minolovku.

V 14:20 na sebe obě průzkumné skupiny narazily. Tím začala bitva u Jutska, ve které Britové ztratili bitevní křižníky Indefatigable, Queen Mary, Invincible, pancéřové křižníky Black Prince, Warrior, Defence, lehký křižník Tipperary a torpédoborce Shark, Sparrowhawk, Turbulent, Ardent, Fortune, Nomad a Nestor.

Naproti tomu Němci ztratili bitevní křižník Lützow, starou bitevní loď (pre-dreadnought) Pommern, lehké křižníky Frauenlob, Elbing, Rostock, Wiesbaden a torpédovky V48, S35, V27, V4 a V29.

[editovat] Závěr

Na britské straně panovalo po bitvě rozčarování z toho, že se jim nepodařilo v rozhodné bitvě zničit německou flotilu. Zejména na viceadmirála Beatyho se snesla sprška výtek pro jeho neuvážená rozhodnutí.

Na německé straně se slavilo. A to i přesto, že britská námořní nadvláda pokračovala dál. K další velké námořní bitvě už nedošlo, protože Scheer držel své bitevní lodě většinou v přístavech a když už mělo dojít ke střetu, tak raději ustoupil. O to razantněji podporoval jiný způsob boje proti Britům — neomezenou ponorkovou válku.

[editovat] Poznámky

1. ↑ Britští a němečtí historikové se dodnes přou o to, kdo vlastně bitvu vyhrál. Ačkoliv Britové utrpěli těžší ztráty jak na životech, tak na lodích, dokázali si udržet námořní převahu. Němcům se nepodařilo zničit britskou Home Fleet a po zbytek války se již celá Hochseeflotte na moře nevydala. Iniciativu převzaly ponorky…
2. ↑ Šlo o čtyři z pěti jednotek třídy Queen Elizabeth: Barham, Malaya, Valiant a Warspite, které jako jediné bitevní lodě Royal Navy té doby byly schopné vyvinout dostatečnou rychlost, aby stačily britským bitevním křižníkům. Bitvy se účastnili jako 5. eskadra bitevních lodí.

[editovat] Literatura

Heřtová Yvette, Zákopová válka, Naše vojsko, 1988, 2. vydání.

Tento válečnický článek je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.