Bitva u Thermopyl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva u Thermopyl

Náhrobní kámen s verši Simónida z Keu

Trvání:	srpen 480 př. n. l.
Místo:	Thermopyly, Řecko
Výsledek:	Vítězství Peršanů
Casus belli:	{{{příčina}}}
Změny území:	{{{Území}}}

Strany

řecké městské státy

perská říše

Velitelé

Leónidas †

Xerxés I.

Síla

300 Sparťanů a jejich spojenci, celkem 7000 mužů

perská invazní armáda a její spojenci; snad až 200 000 mužů

Ztráty

asi 2 000, včetně všech 300 Sparťanů

neznáme, odhadují se na 5 000–25 000 mužů

{{{poznámky}}}

Bitva u Thermopyl byla ozbrojeným střetnutím mezi spojenými jednotkami řeckých městských států a vojsky perského krále králů, Xerxa I. Proběhla v srpnu 480 př. n. l. a Řekové v ní podlehli perské přesile.

Obsah

1 Historické pozadí
2 Bitva
3 Epitafy a vzpomínky
4 Umělecká ztvárnění
- 4.1 Beletrie
- 4.2 Film
5 Reference
6 Externí odkaz

[editovat] Historické pozadí

Na jaře roku 480 př. n. l. zahájil král Xerxés I. jednu z nejrozsáhlejších vojenských operací starověku, jejímž cílem bylo potrestat Athéňany a Sparťany za jejich vzdor vůči moci perské říše (pobití perských vyslanců, bitva u Marathonu). U Hellespontu vykonal král přehlídku spojenou s počítáním oddílů. Hérodotos se zmiňuje, že celá perská armáda včetně posádek lodí, vozatajů a jízdy měla 5 283 200 mužů, z toho prý bylo 1 700 000 pěšáků. Tento počet je zcela jistě přehnaný, takže nastupují domněnky a odhady, pohybující se zpravidla mezi 100 až 200 tisíci vojáky perského velkokrále.

Na straně bránících se Řeků existovaly značné názorové rozdíly na to, kde se Xerxovým ozbrojencům, postupujícím podél pobřeží ze severu, postavit se zbraní v ruce. Zatímco Sparťané a někteří jejich spojenci chtěli ustoupit až na Peloponés a zbytek země dát napospas útočníkům, obyvatelé středního Řecka, především pak Athéňané, byli jiného mínění. Nakonec se ukázalo, že křehký spojenecký blok proti Peršanům lze udržet jen za předpokladu, že první obranná linie bude umístěna už v Thermopylské soutěsce, asi 120 km severozápadně od Athén, při jižním břehu Malijského zálivu. Flotila 271 triér pod velením Sparťana Euribiada se měla současně přesunout k mysu Artemision a zde se pokusit zadržet nepřátelské loďstvo. Rozhodnutí spojenců o tom, že velitelem flotily bude spartský voják vypadá vzhledem k athénské námořní dominanci překvapivě, protože Sparťané neměli žádné loďstvo. Jmenovat velitelem Themistokla se však nepodařilo prosadit.

[editovat] Bitva

Thermopyly – situační plán

Pozemní vojsko Řeků v čele se spartským králem Leónidem I. čítalo asi 7000 bojovníků, z toho bylo 300 Sparťanů a 700 Thespijských. Pokud jde o zvolené místo bitvy – Thermopylskou soutěsku – jen těžko si lze představit vhodnější místo k obraně. Průsmyk byl tak úzký, že na obou koncích, jimž se říkalo Východní a Západní brána, byla cesta široká jen na průjezd jednoho vozu. Samo místo navíc působilo podmanivě (název Thermopyly znamená „Horká brána“ – podle horkých pramenů, z nichž stále stoupá pára) a snad bylo vybráno i proto, že je úzce spojeno s životem a smrtí Hérakla, za jehož přímé potomky se považovali spartští králové.

Xerxova armáda přitáhla k Thermopylám bez boje, jedno řecké město po druhém vzdávalo velkokráli hold a hostilo jeho dvořany. Po příchodu na místo střetnutí Peršanům pochopitelně neuniklo, že průsmyk představuje vynikající obranný val, přesto se však nejprve pokusili o útok. Avšak Leónidas odrazil nejen nápor médské pěchoty, ale druhý den bitvy, pozdě odpoledne i perské Nesmrtelné, elitní jednotky achaimenovských králů. Při útoku se poprvé a snad naposledy v řeckých dějinách uplatnila taktika fingovaného ústupu: po rychlém výpadu Leónidovo vojsko ustoupilo, a když se Nesmrtelní při pronásledování rozptýlili, Sparťané se semkli v nepropustnou falangu, jejíž útok byl tak drtivý, že Xerxés nařídil stažení, aby nepřišel o nejlepší muže.

Bitvu tak nakonec rozhodla zrada jistého Efialta, který Peršanům prozradil existenci tajné stezky přes pohoří Kallidromos nad Thermopylami. Po ní Nesmrtelní v čele se svým velitelem Hydarnem přešli, zahnali na útěk oddíl Fóků, určených k její obraně, a poté stanuli u opačného konce průsmyku. Leónidas v poslední chvíli zachránil větší část své armády tím, že ji odeslal pryč. Sám učinil slib, že Thermopyly neopustí, a se svou tisícovkou mužů (do konce s ním setrvali pouze Thespijští) to také dodržel. V soutěsce padli všichni jeho bojovníci i on sám. Pro Peršany to znamenalo, že cesta směrem na Athény byla volná.

[editovat] Epitafy a vzpomínky

Leónidův monument

Řecký básník Simónidés z Keu složil na počest Sparťanů padlých v bitvě světoznámý epitaf, který byl vyryt do kamene na místě, kde byli pohřbeni:

Ó xein', angellein Lakedaimoniois hoti téde

keimetha tois keinón rhémasi peithomenoi.

Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským

že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.

Tento nápis je vyryt i na novém kameni z roku 1955. Ruskin o těchto verších prohlásil, že jde o nejvznešenější výrok, jaký kdy člověk vyslovil.

V moderní době byl na místě vztyčen nový monument, zvaný Leónidův, na počest padlého spartského krále. Je na něm vyryta jeho odpověď Xerxovi na výzvu, aby se Řekové vzdali a odevzdali zbraně. Byla stručná: Molón labe! (česky: Pojď si pro ně!)

Historie ještě zaznamenala dvě epizody. Když se prý jeden spartský bojovník dozvěděl, že perských lučištníků je tolik, že jejich šípy zakryjí i slunce, odvětil: Výborně. Alespoň budeme bojovat ve stínu. Spartské ženy pak svým mužům, kráčejícím se štíty do boje, říkaly: S ním, nebo na něm. Čili se štítem nebo na štítu, živí nebo mrtví. Z těch dob pochází výraz odejít se štítem, se ctí.