Bluesová stupnice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bluesová stupnice je pojem z oboru hudební nauky, který je používán pro označení typu (nebo spíše skupiny příbuzných typů) hudební stupnice.
Obsah |
[editovat] Použití bluesové stupnice
Jak již sám název napovídá, pochází tato stupnice (nejčastěji v její šestitónové podobě - viz níže) z bluesové hudby, později je často a s oblibou používána v jazzu, rock'n'rollu a hard rocku.
Ve své pětitónové podobě (bluesová pentatonika) je oblíbená v country hudbě pro jednoduchou improvizaci v mollové tónině.
[editovat] Složení bluesové stupnice
Pod pojmem bluesová stupnice se rozumí obvykle celá skupina stupnic o pěti až devíti tónech, za jejichž společný základ je považována bluesová pentatonika:
Tato stupnice je charakteristická svou smutnou atmosférou (má díky malé tercii mollový charakter) a příjemně "ostře" znějícími terciovými skoky mezi prvním a druhým stupněm (prima - malá tercie) a čtvrtým a pátým stupněm (kvinta - malá septima).
Bluesové stupnice o větším počtu tónů (a tedy s bohatší melodikou) vznikají z bluesové pentatoniky přidáním dalších tónů tak, aby byly zachovány její výše uvedené charakteristiky. Jedná se o takzvané "blue notes" ("blue tóny" - "bluesové tóny" nebo možná "modré tóny"):
- zmenšená kvinta - tímto tónem vstupuje do bluesové stupnice interval tritónu umožňující použití široké škály alterovaných akordů - atmosféra stupnice se tím stává ještě ponuřejší, než u bluesové pentatoniky
- zmenšená kvarta - v temperovaném ladění je shodná s velkou tercií. Vložení tohoto tónu do jisté míry narušuje čistě mollový charakter bluesové stupnice. Při vhodném použití umožňuje hudebníkovi „podle nálady“ střídat malou a velkou tercii, čímž skladba získává nevyhraněný charakter co se týká tóniny (ani dur, ani moll).
- velká septima - vložením „citlivého“ tónu mezi malou septimu a oktávu vzniká sekvence dvou půltónů za sebou, což mimo jiné umožňuje alterovat kvintu v subdominantních akordech a použivat chromatický postup zakončený základním tónem stupnice
Teoreticky je možné vkládat i další tóny (například velkou sextu), ale tím, se již porušuje bluesový charakter stupnice - výsledek se spíše začíná podobat chromatické stupnici nebo alteraci některé z církevních stupnic.
[editovat] Typy bluesových stupnic
Na základě předchozího odstavce lze pojmenovat základní řadu bluesových stupnic (příklad složení je uveden pro tóninu a moll):
- bluesová pentatonika: a-c-d-e-g
- šestitónová bluesová stupnice: a-c-d-es-e-g (tato stupnice je někdy označována prostě "bluesová stupnice")
- sedmitónová bluesová stupnice: a-c-des-d-es-e-g
- osmitónová bluesová stupnice: a-c-des-d-es-e-g-gis
O bluesových stupnicích lze mluvit také v některých jiných případech, kdy ale obvykle různé alterace potlačují "čistý" bluesový charakter:
- a-c-d-es-e-g-gis - sedmitónová stupnice s "citlivou" velkou septimou, ale bez durové velké tercie (podobně jako šestitónová blues tedy neumožňuje "kolísání" mezi durovou a mollovou tónonou)
- a-cis-d-e-g - někdy označovaná jako bluesová durová pentatonika, díky chybějící malé tercii je ale na bluesovou stupnici poněkud příliš rozjásaná
- a-c-des-d-es-e-fis-g-gis - devítitónová stupnice, kde je již "narušen" terciový skok mezi kvintou a septimou, svým charakterem se výrazně blíží chromatické stupnici
