Borovice Banksova
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Borovice Banksova (banksovka) |
||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Borovice Banksova
|
||||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||
| ''Pinus banksiana'' Lamb., 1803 |
Borovice Banksova (Pinus banksiana Lamb.), též zvaná „banksovka“ je severoamerický druh rodu Pinus (borovice) s dvěma jehlicemi ve svazečku a s vícečlánkovými letorosty (vytváří 2 přesleny za jedno vegetační období).
Obsah |
[editovat] Synonyma
- Pinus divaricata Aiton
[editovat] Vzhled
Menší strom, někdy keřovitého vzrůstu, dorůstající do 20 (25)m, kmen často křivolaký (podle původu), větve nepravidelné, řídce zachvojené, dva přesleny v jednom roce. Kůra - tenká, černošedá šupinatá borka. Pupeny smolnaté, 1 cm dlouhé, letorosty žlutavé, později se zbarvují do hněda. Jehlice po dvou ve svazečku, velmi krátké (obvykle 2-3 cm). Šišky přisedlé, po 2-3 v přeslenu, hladké, žlutohnědé, později šedavé. Některé šišky jsou serotinní (otevírají se např. při požáru), tzn., že zůstávají zavřené na stromě i s klíčivými semeny více let.
[editovat] Výskyt
Zaujímá celou severní Ameriku od západního k východnímu pobřeží a tvoří zde rozsáhlé lesy. V Kanadě patří mezi nejrozšířenější borovici a zasahuje až k severnímu polárnímu kruhu.
U nás se vyskytuje občas i v lesních porostech, kam byla ve větším měřítku pokusně vysazována (na přelomu 19. a 20. století spolu s americkými druhy borovicí vejmutovkou a borovicí tuhou) jako náhrada za naši borovici lesní, u které byly v té době pozorovány velké ztráty na sazenicích sypavkou.
[editovat] Ekologie
Tento druh patří mezi pionýrské druhy, tzn., že obsazuje holé plochy a bezlesí, v mládí (cca do 25 let) rychle roste, pak její růst zpomaluje a brzy začíná plodit. Vyskytuje se v monokulturách na chudých, písčitých a skalnatých stanovištích. Je nejodolnější proti zimě a nejskromější v požadavcích na půdu a klima.
[editovat] Využití
Tento druh se hodí jako pionýrská dřevina všude tam, kde jsou chudé písčité a skalnaté půdy s nedostatkem vláhy. Používá se pro pěstování v lignikulturách (porosty určené pro produkci biomasy s krátkým obmýtím). Pro její introdukci je třeba volit správný původ (vhodnou provenienci) - jako ostatně u použití většiny introdukovaných druhů. V poslední době bývá stále častěji používán pro zahradní a parkové výsadby, protože svým nepravidelným habitem vhodně kontrastuje pravidelným křivkám staveb a výsadeb.
[editovat] Literatura
- PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
- POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.
