Borovice lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Borovice lesní

Borovice lesní

Vědecká klasifikace

Říše:	rostliny (Plantae)
Podříše:	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení:	pinofyty (Pinophyta)
Třída:	jehličnany (Pinopsida)
Řád:	borovicotvaré (Pinales)
Sekce:	Pinus
Podsekce:	Pinus
Čeleď:	borovicovité (Pinaceae)
Rod:	borovice (Pinus)
Podrod:	Pinus

Binomické jméno

Pinus sylvestris
L., 1753

Borovice lesní (Pinus sylvestris), sosna je jehličnatý strom s mohutným hluboko jdoucím hlavním kořenem a široce rozestřenou až plochou korunou. Může dorůst výšky až 40 metrů. Dožívá se stáří 300 až 350 let.

[editovat] Synonyma

Pinus rubra P. Miller, 1768
- Pinus sylvestris Linné, 1753 var. rubra (Miller, 1768) Cariot & St-Lager, 1889
Pinus sylvestris Linné, 1753 var. hamata Steven, 1838
- Pinus hamata (Steven, 1838) D. Sosnowsky, 1925, non Roezl, 1857
- Pinus hamata (Steven, 1838) Fomin, 1928, non Roezl, 1857
Pinus kochiana Klotzsch ex C. Koch, 1849
- Pinus sylvestris Linné, 1753 subsp. kochiana (Klotzsch ex C. Koch, 1849) Eliçin 1970 (1971)
Pinus scotica von Willdenow ex Endlicher
- Pinus sylvestris Linné, 1753 subsp. scotica (P. K. Schott) E. Warburg in Clapham, Tutin & E. Warburg, 1952
Pinus sylvestris Linné, 1753 var. fastigiata Carrière, 1855
- Pinus sylvestris Linné, 1753 f. fastigiata (Carrière, 1855) Beissner
Pinus sylvestris Linné, 1753 var. fruticosa Borbás
Pinus sylvestris Linné, 1753 var. patula Rouy 1913
Pinus fominii Kondratjuk, 1950

Pinus borealis Salisbury, 1796 (nom. illeg.)

[editovat] Systematické dělení

Vzhledem k velikosti areálu tohoto druhu a s tím související variabilitou byl systematicky členěn do různých poddruhů nebo variet. Podle posledních prací se dělí na 4 variety:

Pinus sylvestris var. sylvestris
Pinus sylvestris var. lapponica Hartm., 1849
Pinus sylvestris var. mongolica Litv., 1905
Pinus sylvestris var. hamata Steven, 1838

[editovat] Vzhled

Kůra dolní části kmene je šedohnědá, deskovitě rozpukaná, v horní části a u větví má barvu rezavou, konce větví jsou pokryty kůrou zelenou. Kořenový systém je založen na existenci mohutného, do hloubky jdoucího hlavního kořene. Jehlice dlouhé 4 - 8 cm vyrůstají ve svazečcích po dvou z brachyblastů. Kvete v dubnu až červnu (poprvé ve stáří 15 - 20 let). Samčí šištice jsou sírově žluté a vyrůstají na bázi letorostů, samičí růžově červené a lze je nalézt jednotlivě až po třech na koncích větví pod vrcholovým pupenem. Dozrávají v 3 - 6 cm dlouhé, kuželovitě vejcovité šišky dva roky.

[editovat] Rozšíření

Mapa rozšíření (areálu) borovice lesní

Areál borovice lesní zahrnuje mírný a chladnější pás celé Eurasie; jižní hranice areálu leži přibližně mezi 45º a 50º s. š., na sever se vyskytuje zhruba až po polární kruh. V Evropě ji výjimečně nacházíme i ve Středomoří, ale např. se přirozeně nevyskytuje na jižní Ukrajině a v jižním Rusku. Nejsevernější výskyt v Evropě je hlášen z Laponska.

V Severní Americe je pěstována pouze lesnicky.

[editovat] Ekologie

Ekologické nároky jsou nevyhraněné; jde o výrazně světlomilný strom, který se připůsobí velmi rozličným podmínkám. Dobře snáší sucho a chudou půdu, proto roste i na skalách, sutích či písčitých půdách (bory na písčitých půdách). Ve vichřici se zpravidla nevyvrací, ale láme.

Z hlediska ekologie můžeme rozlišit 2 varianty:

chlumní - pionýrská: roste v monokulturách, zmlazuje se na minerální půdě na pasekách a na otevřených plochách. V mládí rychle odrůstá, brzy plodí, nesnáší konkurenci jiných druhů.

náhorní - klimaxová: roste ve směsích (se smrkem, jedlí a bukem) ve vyšších polohách (700 - 1100 m), ale sestupuje i do nižších poloh. Zmlazuje se pod porostem a špatně snáší otevřená stanoviště (paseky). Do výšky předrůstá své konkurenty (smrk), dorůstá do výšky až 40 m a má vysokou produkci dřeva.

V některý lokalitách je vytlačována nepůvodními druhy borovic: v NP Podyjí borovicí černou (poznáme ji podle delších jehlic), v NP České Švýcarsko borovicí vejmutovkou (jehlice ve svazečku po pěti).

[editovat] Využití

Poskytuje vynikající pružné, lehké a měkké pryskyřičnaté dřevo s výraznou kresbou letokruhů. Používá se na výdřevu v dolech na výrobu pražců. Je též jedním z nejvhodnějších dřev na stavbu lodí. Vynikající je i jako palivo.

Pryskyřice je zdrojem terpenických látek.

Krom toho je vysazována pro zpevnění sutí a písčitých půd a jako okrasný strom.

[editovat] Památné stromy

[editovat] Literatura

BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.

Květena ČSR, díl 1 (S. Hejný, B. Slavík (Eds.) 1988. – Praha: Academia, s. 289–308. – ISBN 80-200-0643-5

PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.

POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.