Camera obscura
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Camera obscura je optické zařízení používané jako pomůcka malířů a předchůdce fotoaparátu.
Camera obscura je v principu schránka (třeba i velikosti místnosti) s otvorem v jedné stěně. Světlo z vnější scény po průchodu otvorem a dopadne na konkrétní místo na protější stěně. Promítalo-li se na papír, mohl malíř obraz jednoduše obkreslit. Výhodou této techniky bylo zachování perspektivy a tím větší realističnost výsledného obrazu.
S popsaným jednoduchým aparátem byl promítaný obraz vždy převrácený. V 18. století byla používaná konstrukce se zrcadlem, která obraz promítala na transparentní papír položený na skleněné desce na vrchu skříňky.
Se zmenšujícím se otvorem je promítaný obraz ostřejší, ale zároveň se snižuje jeho jas. Je-li otvor příliš malý, ostrost se opět začne zhoršovat vlivem difrakce. Pozdější camery obsury používaly místo otvorů objektivy, umožňující větší průměr při zachování ostrosti obrazu.
