Casimirův jev
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Casimirův jev je projevem existence párů virtuálních částic. Nastává v případě, že se velmi blízko sebe ocitnou například dvě nenabité desky, které se vzhledem k absenci jakékoliv interakce navzájem neovlivňují.
Dvě rovnoběžné nenabité desky se budou vzájemně přitahovat malou, avšak nenulovou silou. Jak v okolním prostředí, tak i mezi těmito deskami totiž vznikají vakuové fluktuace (virtuální páry částic a antičástic). Ovšem ty, které vznikají mezi deskami, mají omezený soubor možných vlnových délek, neboť musí mít takovou vlnovou délku, aby vzdálenost mezi deskami byla jejím celočíselným násobkem. To znamená, že virtuálních párů částic vzniká v prostoru mezi deskami o něco méně než mimo ně, kde mohou nabývat libovolných vlnových délek. Casimirův jev je rovněž potvrzením existence takzvané temné energie.
[editovat] Historie objevu
Tento neobvyklý kvantový jev objevil v roce 1948 Hendrik Casimir. Poprvé byl Casimirův efekt potvrzen v roce 1996 a v roce 1999 udělila NASA tříletý grant na vyjasnění otázky, je-li tedy možné tuto energii čerpat a případně využít ke kosmickému pohonu.
