Dipólový moment
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dipólový moment (označovaný obvykle p) je vektorová veličina popisující nesymetrické rozdělení elektrického náboje, obvykle molekuly nebo malé skupiny atomů.
V nejjednodušším případě, kdy dva bodové náboje s opačným znaménkem +q a -q jsou umístěny ve vzájemné vzdálenosti d, je velikost dipólového momentu této dvojice nábojů roven p = qd, směr vektoru leží na spojnici bodových nábojů.
Je-li elektrický náboj v prostoru rozložen s hustotou (kde označuje polohový vektor) a celkový náboj je nulový (tj. při integraci přes zkoumaný objem), pak dipólový moment má hodnotu .
Jednotka dipólového momentu v soustavě SI je coulomb•metr. Starší jednotkou je 1 Debye.
Podle hodnoty dipólového momentu chemie rozlišuje polární a nepolární molekuly. Polární molekuly mají stálou a nenulovou hodnotu dipól. momentu, tvoří permanentní dipól, nepolární ho mají nulový.