Diskuse:Italština
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nevznikla náhodou většina it. tvarů (nom.) z latinského ablativu namísto uvedeného akuzativu? Ablativ se totiž většinou kryje s tvarem it. slova, s určitými výjimkami (např. tvary končící à: fecondità < fecunditas, abl. fecunditate; bontà < bonitas, abl. bonitate). Spousta tvarů, včetně zmíněných, tomu nahrává: buono < bonus, abl. bono, migliore < melior, abl. meliore. Dávám jako dotaz, lingvista nejsem. --Dodo 13:23, 6. 2. 2005 (UTC)
- Vzniklo to opravdu z akuzativu, koncové "m" odpadlo. Vedlejším potvrzením akuzativu jako původního pádu jsou latinská neutra 3. deklinace - v it. se zachovaly jejich akuzativní tvary (shodné s nominativními), nikoli ablativní. Příklad: tempus > tempo, nikoli tempore, teď mi nenapadá nic jiné, ale je toho víc :-). Až si na ně vzpomenu, uvedu.
- Tak jsem to nicméně čítal i v gramatikách. Přesto mne napadá, že jelikož u většiny lat. slov, když si odmyslíš koncové "m" u akuzativu, tak ablativ a akuzativ mají shodné tvary, tak se to možná prostě slilo dohromady v jeden italský tvar.
- Výjimky, které uvádíš, nejsou ani moc výjimky. Když se podíváš na starší italštinu, najdeš tvary jako bonitate, veritate apod. Až později se v rámci dalšího vývoje jazyka stáhly na dnešní bontà, verità apod.
- Ještě mi napadlo, mohl být důkazem převahy akuzativu např. španělský plurál: las tierras < illas terras apod.
- A co tak uvést v článku zmiňovaný plurál např. od uovo = uova, přežitek původně latinského plurálu ova? Totéž platí pro le fondamenta aj.
- Pro úlnost uvádím etym. výstřižek ze slovníku Garzanti ohledně slova bontà: "Lat. bonita¯te(m), deriv. di bo°nus 'buono'". U slova pstore: "Lat. pasto¯re(m), deriv. di pasce°re 'pascolare'".Hm...
--Ansgar 14:52, 6. 2. 2005 (UTC)
-
- Dík za konzultaci a přiléhavé vysvětlení. --Dodo 14:57, 6. 2. 2005 (UTC)