Jákob
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jákob (hebr. יעקב Jacaqóv „ten, který následuje hned po“) je jméno izraelského patriarchy. Jákob byl synem Izákovým a otcem dvanácti synů (Rúben, Šimeón, Lévi, Juda, Dan, Neftalí,Gád, Ašer, Isachar, Zabulón, Josef, Benjamín), od nichž se odvozuje izraelský národ, tj. 12 izraelských kmenů. Je tedy hlavním přímým praotcem Izraelitů. Gen 32,23-33 vypráví příhodu o nočním zápasu Jákoba s tajemným cizincem. Na závěr zápasu, když se rozednívalo a jeho sok – jak se nyní ukáže sám Bůh – mu požehnal a změnil mu jméno. Namísto Jákob se měl jmenovat Izrael (hebr. ישראל Jisráél „Bůh zápasí“), „neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem“. Proto se jeho synové a všichni jejich potomci nazývají „syny Izraelovými“ čili „Izraelity“. Paralelní, trochu odlišné vyprávění o změně jména viz Gen 35,9-10.
Někteří badatelé se na základě paralelismů v Am 7,9.19 domnívají, že jméno Izrael náleželo původně Izákovi, avšak celá zbývající biblická tradice hovoří o Izraeli jako o Jákobovi.
[editovat] Vyprávění o Jákobovi
Cyklus vyprávění o Jákobovi se nachází v kapitolách 25,19-34 (narození) a 27 – 35 knihy Genesis. Jákob je mladším bratrem Ezaua (byla to dvojčata). Lstí od něj získal (za mísu čočky) prvorozenství. Když je pak uplatnil (za pomoci matky Rebeky oklamal otce, který mu požehnal jako prvorozenému), utekl před bratrem ke svému příbuznému Lábanovi do Cháranu. Po cestě se mu v Bételu zjevil Bůh a slíbil mu, že jej bude provázet a že na něj přenese svá zaslíbení, která náležela prvorozenému. U Lábana sloužil Jákob za jeho dceru Ráchel, byl však oklamán a namísto ní dostal její starší sestru Leu. Sloužil tedy dalších sedm let i za Ráchel. Když zbohatl, pomyslel na návrat a na smíření s bratrem. Vrátil se tedy a zjistil, že Ezau je již upokojený. Při cestě domů se odehrává zmíněný zápas s Bohem. Jákob umírá v Egyptě, kam se se svou rodinou odstěhoval za svým synem Josefem, který se tam (podle biblického vyprávění) stal správcem země. Jeho ostatky pak byly přeneseny při vyjití Izraele z Egypta a pochovány v Kenaánu.
Celé vyprávění o Jákobovi se soustřeďuje na jeho útěk do Cháranu, jeho pobyt u Lábana a jeho návrat zpět. Proto se tento cyklus někdy nazývá „Jákobovou Odyseou“ nebo je Jákob nazýván s notnou dávkou nadsázky „biblickým Gilgamešem“.
[editovat] Historické hodnocení
Z historického hlediska se někteří domnívají, že se v Jákobově případě jedná o patriarchu (předka) jednoho z izraelských kmenů, pravděpodobně odlišného od Izraele. Oba vystupují jako hlava rozsáhlé nomádské rodiny, která kočuje po zemi za pastvinami. Teprve pozdější tradice je spojila dohromady a učinila z nich jednu osobu. Budeme-li chtít stanovit dobu, kdy Jákob žil, bude to nejpravděpodobněji první polovina 2. tisíciletí př. Kr. Jeho putování (a také příběhy ostatních patriarchů) tak mohlo být součástí stěhování Amorejců v oblasti úrodného půlměsíce.
