Jakub Arminius
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jakubb Arminius (holandsky Jacob Hermanszoon) (*1560–†1609) byl holandský protestantský teolog, profesor teologie na Leidenské univerzitě a zakladatel arminianismu.
[editovat] Život
Jakub Arminius, vlastním jménem Jacob Hermanszoon, se narodil před rokem 1560 v Oudewateru blízko Utrechtu. Po tragickém mládí, kdy otce ztratil brzy po narození a zbytek rodiny v patnácti, šel sponzorován přáteli studovat do Utrechtu a později na leidenskou a ženevskou univerzitu.
V Leidenu studoval od roku 1574 do roku 1582. Ve škole převládali názory přiklánějící se k sakramentalismu a pietismu. Osobnosti jako Lambertus Danaeus, Johannes Drusius, Guillaume Feuguereius a Johann Kolmann v něm zaseli myšlenky, z kterých později vyrostla teologie konkurující teologii Kalvínově.
Od roku 1582, Arminius, financovaný amsterdamskými obchodníky, studoval v Ženevě u Theodora Bezy, Kalvínova následovníka, který byl v té době mezi reformátory velmi vážený.
Roku 1588 byl ordinovaný za kazatele v Amsterdamu, kde kázal v „starém sboru“, který hrál v církevním životě města důležitou roli. V roce 1590 si vzal za manželku Lijsbet Reael, pocházející z aristokratické rodiny. Tento svazek ještě zvýšil jeho vliv na mocné obchodníky a představitele města. V roce 1603 získal doktorát na univerzitě, kde se jeho studium teologie vlastně začalo, v Leidenu. Tam pak také působil jako kazatel, učitel teologie a dokonce jako rektor univerzity.
19.10.1609 umřel Jakub Arminius přirozenou smrtí ve věku 49 roků.
[editovat] Teologie Jakuba Arminia
Jeho názory jsou jasně vyloženy v jeho „Vyhlášení stanovisek“ (1608): Existují čtyři Boží výnosy:
- 1. Bůh rozhodl o určení Ježíše Krista jako prostředníka, který měl člověku přinést spasení.
- 2. Bůh rozhodl přijmout a spasit všechny, kdo budou činit pokání a uvěří v Ježíše Krista, ale odmítnout nekající nevěřící.
- 3. Bůh rozhodl poskytnout prostředky nutné k tomu, aby člověk mohl činit pokání a uvěřit.
- 4. Bůh rozhodl o spasení určitých konkrétních jednotlivců – protože předem věděl o tom, že uvěří a vytrvají až do konce.
Armniniovo vlastní učení bylo zformulované až po jeho smrti. V roce 1610 bylo vydané dílo 46 arminiánských kazatelů „Remonstrace“ (prostest). Jeho jádro tvoří pět výroků o spáse:
- 1. Lidé nemůžou sami ze sebe udělat nic dobrého.
- 2. Před založením světa, se Bůh rozhodl zachránit každého, kdo se svobodně rozhodne uvěřit v Ježíše Krista.
- 3. Ježíš zemřel za každého, ale Jeho smrt zachrání jen věřící.
- 4. Lidé můžou odmítnout Boží úmysl je zachránit.
- 5. Písmo jasně neříká, zda může křesťan spasení ztratit.
Arminiovo učení tak vytvořilo jakousi protiváhu kalvinizmu.
