Jan Lebeda
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Lebeda (23. dubna 1913, Praha – 5. listopadu 1991). Službu duchovního začínal jako kaplan v Kolíně, od roku 1968 byl staroboleslavským kanovníkem, z toho dvanáct let byl správcem kolegiátní kapituly Kosmy a Damiána, od roku 1988 pražským světícím biskupem, generálním vikářem diecéze a proboštem katedrály svatého Víta.
Biskupové jmenovaní v roce 1988 (Antonín Liška, Jan Lebeda, Josef Koukl, Ján Sokol) byli po mnoha letech první, na kterých se stát s církví shodl, a podle některých názorů (Jiří Zajíc) byli kompromisem mezi tím, co potřebovala církev a tím, co ještě mohl připustit komunistický režim.
Lebeda psal básnické sbírky, které většinou vyšly jako bibliofilské tisky, například sbírka Květen.
Byl filosoficky založený a věnoval se historii umění a literatury. Publikoval řadu populárně vědeckých článků, převážně v Lidové demokracii. Pojilo ho přátelství s Josefem Bohuslavem Foersterem a byl s ním při jeho smrti.
V době komunistického režimu byl i šéfredaktorem Katolických novin a jedním ze spolupracovníků kardinála Tomáška. Přestože nebyl disidentem, s komunistickým režimem ani nijak výrazným způsobem nekolaboroval.
[editovat] Reference
- Kniha o Janu Lebedovi, Svoboda Bohumil, Karel Otčenášek, Vyšehrad, 2001, ISBN: 80-7021-538-0
