Praha

Praha je hlavní a současně největší město České republiky, historická metropole Čech. Leží ve středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem.

Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má 1 186 618 obyvatel (údaj ČSÚ k 30. září 2006).

Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO.

[editovat] Název

Od roku 1920 je oficiálním názvem města hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština); vizte také rámeček „v jiných jazycích“.

Jméno Praha se tradičně odvozuje od slova práh. Historici obvykle tvrdí, že Praha je pojmenována po říčním prahu či jezu, který se nacházel někde na místě dnešního Karlova mostu. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku. Protože se město začalo rozrůstat právě nad tímto brodem, tedy prahem v řece, bylo nazváno Praha. Pověst o založení Prahy název vysvětluje tím, že kněžna Libuše nechala založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu.

[editovat] Postavení Prahy v rámci České republiky

Praha je sice od 24. listopadu 1990 de facto opět statutárním městem, má však v rámci Česka specifické postavení obce i kraje, a jako takové se jí netýká Zákon o obcích (128/2000 Sb.), nýbrž Zákon o hlavním městě Praze (131/2000 Sb.), který se zmiňuje o jejím statutu, ale mezi statutární města ji nepočítá. Zároveň zde sídlí i správní instituce Středočeského kraje.

[editovat] Členění Prahy

Členění Prahy
od roku 1784 do současnosti

Královské hlavní město Praha (od r. 1784)
Velká Praha (vznik 1922)
části Prahy (od r. 1922)

Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Části Prahy, o zásadních dějinných přelomech v článcích Královské hlavní město Praha a Velká Praha.

[editovat] Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1949 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských obvodů, správních obvodů a městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území a některá katastrální území jsou tak rozdělena do více správních a samosprávných částí města. Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a označování domů. Praha je složena ze 112 katastrálních území různé velikosti, charakteru i významu.

[editovat] Správní a samosprávné členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem a dále radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001 mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Území těchto 22 správních obvodů (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však není totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly původně (před rokem 1990) i správními obvody a měly i vlastní samosprávné sbory (ONV). Vláda i poslanci opakovaně přicházejí s návrhy, aby staré členění bylo zrušeno, brzdí je však nevůle justice přizpůsobit se reformě státní správy.

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou.

Týnský chrám, Staroměstské náměstí

Praha 1 (Praha 1)
Praha 2 (Praha 2)
Praha 3 (Praha 3)
Praha 4 (Praha 4, Praha-Kunratice)
Praha 5 (Praha 5, Praha-Slivenec)
Praha 6 (Praha 6, Praha-Suchdol, Praha-Lysolaje, Praha-Nebušice, Praha-Přední Kopanina)
Praha 7 (Praha 7, Praha-Troja)
Praha 8 (Praha 8, Praha-Ďáblice, Praha-Březiněves, Praha-Dolní Chabry)
Praha 9 (Praha 9)
Praha 10 (Praha 10)
Praha 11 (Praha 11, Praha-Šeberov, Praha-Újezd, Praha-Křeslice)
Praha 12 (Praha 12, Praha-Libuš)
Praha 13 (Praha 13, Praha-Řeporyje)
Praha 14 (Praha 14, Praha-Dolní Počernice)
Praha 15 (Praha 15, Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Štěrboholy, Praha-Petrovice, Praha-Dubeč)
Praha 16 (Praha 16, Praha-Velká Chuchle, Praha-Lochkov, Praha-Zbraslav, Praha-Lipence)
Praha 17 (Praha 17, Praha-Zličín)
Praha 18 (Praha 18)
Praha 19 (Praha 19, Praha-Vinoř, Praha-Satalice, Praha-Čakovice)
Praha 20 (Praha 20)
Praha 21 (Praha 21, Praha-Klánovice, Praha-Koloděje, Praha-Běchovice)
Praha 22 (Praha 22, Praha-Královice, Praha-Nedvězí, Praha-Kolovraty, Praha-Benice)

[editovat] Územní členění

Tento článek potřebuje upravit do jednotného stylu Wikipedie nebo doplnit wikiodkazy na ostatní články. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

Seznam deseti obvodů podle zákona č. 36/1960 Sb., v závorce jsou uvedeny městské části, které nyní tvoří území obvodu:

Karlův most v noci

Praha 1 (Praha 1)
Praha 2 (Praha 2)
Praha 3 (Praha 3)
Praha 4 (Praha 4, Praha-Kunratice, Praha 11, Praha-Újezd, Praha-Šeberov, Praha 12, Praha-Libuš)
Praha 5 (Praha 5, Praha-Slivenec, Praha 13, Praha-Řeporyje, Praha 16, Praha-Velká Chuchle, Praha-Lochkov, Praha-Lipence, Praha-Zbraslav, Praha-Zličín)
Praha 6 (Praha 6, Praha-Lysolaje, Praha-Nebušice, Praha-Přední Kopanina, Praha 17, Praha-Suchdol)
Praha 7 (Praha 7, Praha-Letná, Holešovice, Bubeneč)
Praha 8 (Praha 8, Praha-Březiněves, Praha-Dolní Chabry, Praha-Ďáblice, Troja)
Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Praha-Dolní Počernice, Praha 18, Praha 19, Praha-Vinoř, Praha-Satalice, Praha-Čakovice, Praha 20, Praha 21, Praha-Klánovice, Praha-Koloděje, Praha-Běchovice)
Praha 10 (Praha 10, Praha-Křeslice, Praha 15, Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Štěrboholy, Praha-Petrovice, Praha-Dubeč, Praha 22, Praha-Královice, Praha-Nedvězí, Praha-Kolovraty, Praha-Benice)

[editovat] Významné čtvrti

Centrum města: Staré Město, Nové Město, Josefov, Malá Strana, Hradčany, Vyšehrad

Velké čtvrti poblíž centra: Smíchov, Vinohrady, Nusle, Vršovice, Žižkov, Karlín, Libeň, Vysočany, Holešovice, Dejvice

[editovat] Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Prahynaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Pražský hrad ve čtvrti Hradčany a část Karlova mostu

[editovat] Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6. století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat „kmene“ Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9. století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10. století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

[editovat] Středověk

Počátkem 12. století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. „Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …“, napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11. století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinsky Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již minimálně od 10. století. Tak vzniklo Menší Město pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil Nové Město pražské a vytyčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

[editovat] Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena.

Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice.

Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Roku 1893 byla zahájena asanace Josefova; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se v roce 1901 připojila Libeň.

[editovat] Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství. Přitom byly zničeny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, který byl vztyčen jako poděkování měšťanů Panně Marii za záchranu před Švédy.

Chrám sv. Mikuláše na Malostranském náměstí

Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jako Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo české, německé a židovské obyvatelstvo, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila 1. světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus; byla také dostavěna gotická Katedrála svatého Víta.

Světově unikátní je architektura kubistická – jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě.

Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30. let Prahu začali opouštět první obyvatelé.

[editovat] Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odtransportováno do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. „méněcenných ras“. Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Petschkově paláci nebo střelnice v Kobylisích.

Škody na pražské zástavbě byly za války minimální, k lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích) a plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, ovšem podle dohod mezi spojenci z protihitlerovské koalice, musela Americká armáda zůstat stát u Plzně, zatímco Rudá armáda dorazila do Prahy až 9. května.

[editovat] Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopila moci Komunistická strana Československa, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu „socialistického realismu“. Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město).

Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce.

Pražský hrad z letadla

[editovat] Praha po sametové revoluci

Zavedení standardních vztahů se západoevropskými zeměmi otevřelo Prahu turistice jako nikdy předtím. Rozvoj soukromého vlastnictví a podnikání se nakonec projevil ve zkvalitnění služeb a také v opravě chátrajících budov v samém historickém jádru města.

Individuální automobilová doprava, která před rokem 1990 nebyla tak intenzivní jako v mnohých městech západní Evropy, je rychle předčila, a to vedlo k rychlému zhoršení dopravní situace ve městě. Poklesl rovněž i počet cestujících MHD. I přes 60% výdaje na dopravu z městského rozpočtu bude trvat stále mnoho let, než se podaří dobudovat metro či Pražský okruh.

[editovat] Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Prahynaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu.

Hospodářství Prahy 2002 (v milionech Kč)

Hrubý domácí produkt v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

[editovat] Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech čtrnácti krajů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než dvaceti zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících.

Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 % celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře)^{[chybí zdroj]}.

Hospodářství Prahy 2002 (v procentech)

Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regionů.

Václavské náměstí

Mimo to se v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:

výroba kovodělných výrobků
výroba strojů a zařízení
chemie a farmaceutický průmysl
průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné

Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

[editovat] Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Prahynaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Praha měla k 30. 9. 2006 1 186 618 obyvatel (údaje ČSÚ). Kvůli práci do ní dojíždí kolem 300 000 lidí, převážně ze Středočeského kraje.

Od poloviny 90. let výrazně posilují národnostní menšiny. V Praze podle odhadů žije trvale nebo přechodně asi 50 000 Slováků, 50 000 Ukrajinců, dalších 20 000 lidí z bývalého SSSR (především Rusové a Bělorusové), 10 000 Jugoslávců (především Srbové a Chorvati) a 15 000 Vietnamců. Ve městě je několik romských komunit, především v Libni, západní části Smíchova a na Žižkově. Podíl Romů v populaci je nižší než průměr v ČR (při sčítání lidu v roce 2001 bylo procento uvedené romské národnosti poloviční proti celorepublikovému průměru, nižší je pouze v kraji Vysočina [1]); podle výzkumu pro MPSV a ESF z roku 2006 [2] v Praze je 6 sociálně vyloučených romských lokalit s odhadovaným počtem obyvatel přes 9 000. Karlín má pravděpodobně největší asijskou komunitu, dalšími centry Asiatů jsou Holešovice a Písnice. Většina Ukrajinců jsou muži, kteří přijeli za prací; mnozí z nich se však již v Praze trvale usadili. Slováky tvoří hlavně trvale usazení, studenti VŠ a lidé, kteří přijeli krátkodobě či dlouhodobě za prací.

Praha má vysokou míru počtu přistěhovalých i počtu vystěhovalých. Mezi přistěhovalými je výrazně vysoký podíl cizinců. Pražané se vystěhovávají nejvíce do Středočeského kraje, konkrétně okresů Praha-východ a Praha-západ, kde vzniká metropolitní oblast. Metropolitní oblast Prahy má přibližně 200 000 obyvatel a neustále roste. Je nejrychleji rostoucím místem v ČR.

V minulosti v Praze žilo velice heterogenní obyvatelstvo - vedle Čechů Němci, Židé, ve středověku a raném novověku také Italové. Architektonické památky italského původu tvoří velkou část Malé Strany, židovského několik budov, které se zachovaly po asanaci Josefova, ale i synagogy mimo centrum města na Smíchově a na Palmovce.

[editovat] Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Prazenaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].

Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy. Hlavními dopravními tahy jsou dálnice D1 (Jihlava, Brno), D5 (Plzeň, Rozvadov), D8 (Ústí nad Labem), D11 (Hradec Králové).

[editovat] Klimatické poměry

Průměrné měsíční hodnoty úhrnu srážek za roky 1961–1990 ze stanice Praha-Ruzyně (mm):

leden	únor	březen	duben	květen	červen	červenec	srpen	září	říjen	listopad	prosinec
23,6	23,1	28,1	38,2	77,2	72,7	66,2	69,6	40,4	30,5	31,9	25,3

Roční průměrný úhrn srážek za období 1961-1990 činí 526,6 mm.

[editovat] Podívejte se také na

[editovat] Bibliografie

LitDok Ostmitteleuropa (Herder-Institut Marburg)

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu

Praha

Wikcionář obsahuje slovníkovou definici slova Praha.

Mapy: 50°05′14″ s. š., 14°25′16″ v. d.

praha-mesto.cz – Informační server hlavního města Prahy
www.praha.eu – Portál města Prahy
Praha Info – wiki stránky o Praze
Hlavní město Praha na stránkách ČSÚ

Městské části, obvody (1–10), správní obvody (1–22)
	Praha – hlavní město České republiky
Praha 1 \| Praha 2 \| Praha 3 \| Praha 4, Praha-Kunratice \| Praha 5, Praha-Slivenec \| Praha 6, Praha-Suchdol, Praha-Lysolaje, Praha-Nebušice, Praha-Přední Kopanina \| Praha 7, Praha-Troja \| Praha 8, Praha-Ďáblice, Praha-Březiněves, Praha-Dolní Chabry \| Praha 9 \| Praha 10 \| Praha 11, Praha-Šeberov, Praha-Újezd, Praha-Křeslice \| Praha 12, Praha-Libuš \| Praha 13, Praha-Řeporyje \| Praha 14, Praha-Dolní Počernice \| Praha 15, Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Štěrboholy, Praha-Petrovice, Praha-Dubeč \| Praha 16, Praha-Velká Chuchle, Praha-Lochkov, Praha-Zbraslav, Praha-Lipence \| Praha 17, Praha-Zličín \| Praha 18 \| Praha 19, Praha-Vinoř, Praha-Satalice, Praha-Čakovice \| Praha 20 \| Praha 21, Praha-Klánovice, Praha-Koloděje, Praha-Běchovice \| Praha 22, Praha-Královice, Praha-Nedvězí, Praha-Kolovraty, Praha-Benice
katastrální území
Běchovice \| Benice \| Bohnice \| Braník \| Břevnov \| Březiněves \| Bubeneč \| Čakovice \| Černý Most \| Čimice \| Dejvice \| Dolní Chabry \| Dolní Měcholupy \| Dolní Počernice \| Dubeč \| Ďáblice \| Háje \| Hájek u Uhříněvsi \| Hloubětín \| Hlubočepy \| Hodkovičky \| Holešovice \| Holyně \| Horní Měcholupy \| Horní Počernice \| Hostavice \| Hostivař \| Hradčany \| Hrdlořezy \| Chodov \| Cholupice \| Jinonice \| Josefov \| Kamýk \| Karlín \| Kbely \| Klánovice \| Kobylisy \| Koloděje \| Kolovraty \| Komořany \| Košíře \| Královice \| Krč \| Křeslice \| Kunratice \| Kyje \| Lahovice \| Letňany \| Lhotka \| Libeň \| Liboc \| Libuš \| Lipany \| Lipence \| Lochkov \| Lysolaje \| Malá Chuchle \| Malá Strana \| Malešice \| Michle \| Miškovice \| Modřany \| Motol \| Nebušice \| Nedvězí u Říčan \| Nové Město \| Nusle \| Petrovice \| Písnice \| Pitkovice \| Podolí \| Prosek \| Přední Kopanina \| Radlice \| Radotín \| Ruzyně \| Řeporyje \| Řepy \| Satalice \| Sedlec \| Slivenec \| Smíchov \| Sobín \| Staré Město \| Stodůlky \| Strašnice \| Střešovice \| Střížkov \| Suchdol \| Šeberov \| Štěrboholy \| Točná \| Troja \| Třebonice \| Třeboradice \| Uhříněves \| Újezd nad Lesy \| Újezd u Průhonic \| Veleslavín \| Velká Chuchle \| Vinohrady \| Vinoř \| Vokovice \| Vršovice \| Vysočany \| Vyšehrad \| Záběhlice \| Zadní Kopanina \| Zbraslav \| Zličín \| Žižkov
O členění Prahy na obvody, správní obvody, městské části a katastrální území pojednává článek Části Prahy.

ZEMĚ: Čechy \| Morava \| Slezsko
	Česko (CZ)
Samosprávné kraje (sídlo)
hlavní město Praha \| Středočeský kraj (Praha) \| Jihočeský kraj (České Budějovice) \| Plzeňský kraj (Plzeň) \| Karlovarský kraj (Karlovy Vary) \| Ústecký kraj (Ústí nad Labem) \| Liberecký kraj (Liberec) \| Královéhradecký kraj (Hradec Králové) \| Pardubický kraj (Pardubice) \| kraj Vysočina (Jihlava) \| Jihomoravský kraj (Brno) \| Olomoucký kraj (Olomouc) \| Moravskoslezský kraj (Ostrava) \| Zlínský kraj (Zlín)
Územní kraje (sídlo)
Středočeský kraj (Praha) \| Jihočeský kraj (České Budějovice) \| Západočeský kraj (Plzeň) \| Severočeský kraj (Ústí nad Labem) \| Východočeský kraj (Hradec Králové) \| Jihomoravský kraj (Brno) \| Severomoravský kraj (Ostrava) \| samostatná územní jednotka: hlavní město Praha