John Bunyan
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
John Bunyan (28. listopadu 1628 - 31. srpna 1688) byl anglickým křesťanským spisovatelem a baptistickým kazatelem. Byl pro svou víru vězněn.
Jeho alegorický román Poutníkova cesta z tohoto světa do světa budoucího patří k nejslavnějším křesťanským literárním dílům v dějinách vůbec. V češtině vyšla také jeho autobiografie Milost přehojná největšímu z hříšníků udělená.
John Bunyan, který byl synem kotláře, proslul zejména svým alegorickým dílem Cesta poutníka. Jeho první manželka Mary přinesla do manželství dvě náboženské knihy, které oba společně četli a diskutovali o nich. Ještě než jeho první žena zemřela (zanechala mu čtyři děti), začal Bunyan navštěvovat církev. Ony dvě knihy vzbudily u Bunyana zájem o duchovní věci, prožíval muka nad svými hříchy a pokoušel se vést zbožný život ve vlastní síle. Po třech letech prožil zásadní obrat a vydal se Bohu.
Bunyan se připojil k nonkonformistické církvi, kde byl uznáván jeho dar kázání. Začal veřejně sloužit. Současně však musel živit svou rodinu a tak pracoval jako kotlář. Jeho věhlas kazatele stále vzrůstal. V roce 1660, když dosedl v Anglii na trůn Karel II., začali být nonkonformisté opět pronásledováni. Na Bunyana byl vydán zatykač a do vězení jej odvedli přímo ze shromáždění. Soudce Bunyanovi nabídl propuštění, slíbí-li, že přestane kázat. Ten však odmítl. Byl proto obviněn za účast při organizování nezákonných shromáždění, která nejsou podřízena Anglikánské církvi a odsouzen k šesti letům vězení v Bedfordské věznici. Během této doby četl anglický překlad Bible KJV a Foxovu Knihu mučedníků a také začal sám psát.
V roce 1666 byl sice Bunyan propuštěn, ale již o několik týdnů později byl opět zatčen za ilegální kázání a strávil v Bedfordské věznici dalších šest let. V roce 1672 král Karel II. zrušil zákon proti nonkonformistům a Bunyan byl znovu propuštěn. V té době byl již velmi populárním kazatelem. Královo srdce se však proti nonkonformistům opět zatvrdilo a Bunyan se ocitl znovu na šest měsíců ve vězení. A právě v této době sepsal svou nejslavnější knihu Cesta poutníka.
Bunyan pokračoval v kazatelské činnosti až do své smrti v roce 1688. Když se ohlížel na dobu strávenou v žaláři, napsal: „Nebyl jsem bez naděje, že by mé uvěznění nemohlo posloužit k probuzení svatých v této zemi. A právě tato skutečnost mě vedla k vydání celé záležitosti Bohu. A opravdu, až do svého návratu, jsem ve vězení prožíval sladká setkání s Bohem.“ Svá duchovní hledání a boje i dobu svého uvěznění popsal Bunyan v knize Milost přehojná.
